Prodaná nevěsta
Bedřich Smetana
Původní premiéra opery Prodaná nevěsta se konala 30.5.1866 v nezaplněném pražském Prozatímním divadle, především dražší místa nebyla obsazena.Role:
Krušina, sedlák: Josef Paleček (baryton)
Ludmila, jeho manželka: Marie Procházková (soprán)
Mařenka, jejich dcera: Eleonora Ehrenbergová (soprán)
Mícha, gruntovník: Vojtěch Šebesta (bas)
Háta, jeho manželka: Marie Pisarovicová (mezzosoprán)
Vašek, jejich syn: Josef Kysela (tenor)
Jeník, Míchův syn z prvního manželství: Jindřich Polák (tenor)
Kecal, vesnický dohazovač: František Hynek (bas)
Esmeralda, komediantka: Tereza Ledererová (soprán)
Indián, komediant: Josef Krtin (bas)
Principál komediantů: Jindřich Mošna
Ludmila, jeho manželka: Marie Procházková (soprán)
Mařenka, jejich dcera: Eleonora Ehrenbergová (soprán)
Mícha, gruntovník: Vojtěch Šebesta (bas)
Háta, jeho manželka: Marie Pisarovicová (mezzosoprán)
Vašek, jejich syn: Josef Kysela (tenor)
Jeník, Míchův syn z prvního manželství: Jindřich Polák (tenor)
Kecal, vesnický dohazovač: František Hynek (bas)
Esmeralda, komediantka: Tereza Ledererová (soprán)
Indián, komediant: Josef Krtin (bas)
Principál komediantů: Jindřich Mošna
dirigent:Bedřich Smetana, režie: Franz Thormé, výprava: Josef Macourek
Tehdy měla jen dvě jednání. Smetana pak v roce 1869 do ní dokomponoval tance pro inscenaci v Komické opeře v Paříži a v témže roce dílo rozšířil na tři jednání. Konečnou podobu pak Prodaná nevěsta získala v r. 1870, kdy Smetana prokomponoval všechny mluvené dialogy do zpívaných recitativů. Takto byla uvedena v r. 1871 v Petrohradě a v r. 1892 ve Vídni; to pak otevřelo této opeře cestu na další světová jeviště.
Libreto napsal Karel Sabina, Smetana mu za něj podle zprávy v časopise Slavoj (1. 12. 1863) zaplatil deset zlatých. Sabina se opřel o svou starší povídku Vesničané (1847) a humoristický román Věčný ženich (1857), ve kterém se již objevuje stejně jako v Prodané nevěstě dohazovač a vypočítavá matka. Název opeře dal sám skladatel, nechal se inspirovat názvem činohry A. Wehla Ženich prodá svou nevěstu, která byla v té době na repertoáru Prozatímního divadla a veselohrou Jana Nerudy Prodaná láska (1859).
Synopse:
1. jednání
Vesnice je celá vyšňořená do svátečního. Je pouť a daří se: sluníčko mile svítí, muzikanti se už chystají, a tak se mladí i staří radují a veselí. Jen jednomu hezkému párku není do tance. O poutích, kdy se z okolních vesnic sjíždějí příbuzní a známí, se vyřizují i důležité problémy. Mařenčini rodiče čekají návštěvu sedláka Míchy, jemuž se při sjednávání půjčky Mařenčin otec sedlák Krušina zavázal, že provdá dceru za jeho syna. Dnes tedy má ten neznámý ženich přijít na námluvy a k tomu ještě je Mařenčin Jeník v poslední době nějak zamlklý. Snad ho ta tajná láska trápí? Jeník utěšuje nešťastnou Mařenku. Vypráví jí o tom, že musil opustit domov, protože se nemohl shodnout se zlou macechou. Mařenka je dojata. Oba milenci si přísahají věrnost. Po návsi se však blíží Krušinovi se svým hostem, dohazovačem Kecalem, a Jeník se jim raději vyhne. Zato Mařenka musí vyslechnout Kecalovy chvalozpěvy na vzácného ženicha a otcovo důrazné připomenutí slibu daného Míchovi. Tu nezbude Mařence nic jiného než přiznání: "Mám už jiného..."Rodiče jsou překvapeni, ale Kecal předstírá, že tím není nijak zaskočen, že dá všechno do pořádku. Začne rozmluvou s Jeníkem.2. jednání
V hospodě je veselo. Chasníci a děvčata tančí, jen Mařenka se obecného veselí nemůže účastnit. Musí bojovat o svou lásku. Mezi mládeží spatří nastrojeného jelimánka - to bude asi její ženich! Vezme ho stranou, zachová své inkognito a doví se, že je to opravdu Vašek Mícha; hned pozná, že s ním nebude těžké pořízení. Proč so má brát Krušinovic Mařenku? Ta by mu stejně po svatbě utekla! Ať si raději všímá ostatních děvčat, která po něm blázní! Nakonec se zmatený Vašek zapřísahá, že nechce Mařenku ani vidět, protože se mu tahle jezká a milá dívka tuze zalíbila.
Také Jeník dostává příležitost podniknout kroky na záchranu své lásky. Dohazovač mu nabízí hory doly. když Jeník zjistí, že vyjednává za Míchova syna, je hned povolnější. Nakonec se 300 zlatých odřekne své milé s podmínkou, že ji nedostane nikdo jiný než Míchův syn. Jeho skutek je obecně odsouzen jako podlost a Jeník sotva stačí utíkat z hospody před rozezlenou mládeží.
3. jednání
Vašek má plnou hlavu starostí, když pomyslí, že by se mohl dostat do spárů té dračice Mařenky. Najednou - trubka, buben, pikola - komedianti! Všichni se sbíhají a sledují improvizovanou produkci, "malou zkoušku". Vaškovi se líbí komediantka Esmeralda. Ta je ovšem světem zkušená, hned zpozoruje nesmělého nápadníka a v žertu s ním koketuje. Na nešťastného Vaška se řítí další pohroma. Principál si ho vyhlédl jako náhradníka za opilého Frantu, který ve střízlivém stavu mistrně vystupuje v medvědí kůži. S pomocí Esmeraldy přemluví principál Vaška, aby "milostné zvířátko"na zkoušku zahrál - Esmeralda bude potom jeho!
Mařenka je zdrcena, když se dozví, že ji Jeník prodal. Je rozhodnuta se ze vzdoru podrobit přání rodičů a nechce slyšet od Jeníka ani slovo vysvětlení. Už se zdá být všechno ztraceno, když vystoupí Jeník jako starší syn Tobiáše Míchy! Mařenka hned chápe Jeníkovu chytrou kličku a za chvíli se všichni kecalovi vysmívají. Jeho moudrost ho tentokrát opustila! Najednou vznikne panika: "Medvěd se utrh´a běží rovnou sem!"Zachraň se kdo můžeš! Medvěd se zastaví a sejme hlavu - je to Vašek! Ta ostuda! milující matka a otec Mícha ženou nešťastníka pryč. Zbývá skutečně jen jeden ženich - ten pravý. Otec Mícha dává své požehnání, propuká jásot: "Dobrá věc se podařila, věrná láska zvítězila!"
LIBRETO
DĚJSTVÍ PRVNÍ
Výstup I
(Náves. Po druhé straně hospoda. Pout’. Mařenka, Jeník, selský lid)
SBOR
Proč bychom se netěšili,
když nám Pán Bůh zdraví dá,
kdož z nás ví, zdaž pout’ budoucí
vesele tak uhlídá.
A kdo ženat, která vdaná,
rozžehnej se s radovánky.
Žena doma hospodaří,
muž se uhlídá za džbánky.
Ouvej, ouvej,
konec radostí,
hrnou se starosti, zlosti, mrzutosti!
Ouvej, ouvej!
Proč bychom se netěšili,
když nám Pán Bůh zdraví dá,
jenom ten jest v pravdě šťasten,
Kdo života užívá.
Proč bychom se netěšili,
když nám Pán Bůh zdraví dá,
kdož z nás ví, zdaž pout’ budoucí
vesele tak uhlídá.
A kdo ženat, která vdaná,
rozžehnej se s radovánky.
Žena doma hospodaří,
muž se uhlídá za džbánky.
Ouvej, ouvej,
konec radostí,
hrnou se starosti, zlosti, mrzutosti!
Ouvej, ouvej!
Proč bychom se netěšili,
když nám Pán Bůh zdraví dá,
jenom ten jest v pravdě šťasten,
Kdo života užívá.
JENÍK
Proč jsi tak zasmušilá,
má drahá Mařenko?
Proč jsi tak zasmušilá,
má drahá Mařenko?
MAŘENKA
Mám zlé tušení -
matička mi pravila,
že nás navštíví o pouti
souzený mi ženich můj-
Bože! Jak to skončí?
Mám zlé tušení -
matička mi pravila,
že nás navštíví o pouti
souzený mi ženich můj-
Bože! Jak to skončí?
JENÍK
Dobře! Nic se nestrachuj
a ve mne se důvěřuj!
Bude-li jen vůle tvá
pevná a neústupná!
Dobře! Nic se nestrachuj
a ve mne se důvěřuj!
Bude-li jen vůle tvá
pevná a neústupná!
SBOR
Nechte vzdechů, nechte lkání -
vaše věrné milování
nemine se požehnání.
Proč bychom se netěšili atd.
Pojďte s námi k tanci, zpěvu,
vzniknout nedopřejte hněvu,
muzika začíná,
do kola, do kola!
Nechte vzdechů, nechte lkání -
vaše věrné milování
nemine se požehnání.
Proč bychom se netěšili atd.
Pojďte s námi k tanci, zpěvu,
vzniknout nedopřejte hněvu,
muzika začíná,
do kola, do kola!
(Odejdou do hospody.)
Výstup 2
MAŘENKA
Tak tedy přece se to státi má!
Ó, já nešťastná!
Tak tedy přece se to státi má!
Ó, já nešťastná!
JENÍK
Mařenko! Co tě tak zarmoutilo?
Co se stalo?
Mařenko! Co tě tak zarmoutilo?
Co se stalo?
MAŘENKA
Nediv se, Jeníčku!
Dnes má přijíti sedlák Mícha
se synem na námluvy k nám.
Snad už jsou ve vsi.
Nediv se, Jeníčku!
Dnes má přijíti sedlák Mícha
se synem na námluvy k nám.
Snad už jsou ve vsi.
JENÍK
A ty, co jim odpovíš?
A ty, co jim odpovíš?
MAŘENKA
Co jim odpovím?
Na to se ještě můžeš ptáti?
Mohu-li přináležeti jinému, než tobě, Jeníčku?
Ale rodiče! Otec můj vázán –
Co jim odpovím?
Na to se ještě můžeš ptáti?
Mohu-li přináležeti jinému, než tobě, Jeníčku?
Ale rodiče! Otec můj vázán –
JENÍK
To je ovšem smutné!
To je ovšem smutné!
MAŘENKA
Tys jaksi nesmělý, Jeníčku, a ostýchavý.
Jako by ses něčeho bál, či snad někoho.
Jeníčku, přísahej mi, že nemáš jiné lásky,
jiného závazku. Věř, že mi už nejednou
napadlo, že truchlíš pro nějakou milenku.
Tys jaksi nesmělý, Jeníčku, a ostýchavý.
Jako by ses něčeho bál, či snad někoho.
Jeníčku, přísahej mi, že nemáš jiné lásky,
jiného závazku. Věř, že mi už nejednou
napadlo, že truchlíš pro nějakou milenku.
JENÍK
Nikdy, nikdy!
Nikdy, nikdy!
MAŘENKA
Kdybych se co takového o tobě dověděla,
krutou pomstychtivou zlobou na tě
bych zanevřela.
Tedy pověz mi, můj Jeníčku,
proč jsi se tak rozhněval,
že jsi domov svůj opustil
a milence výhost dal?
Pověz mi Jeníčku.
Konečně je celá minulost
tvá v jakési tajemství zahalena,
a už i otec můj se několikráte o tom zmínil.
Kdybych se co takového o tobě dověděla,
krutou pomstychtivou zlobou na tě
bych zanevřela.
Tedy pověz mi, můj Jeníčku,
proč jsi se tak rozhněval,
že jsi domov svůj opustil
a milence výhost dal?
Pověz mi Jeníčku.
Konečně je celá minulost
tvá v jakési tajemství zahalena,
a už i otec můj se několikráte o tom zmínil.
JENÍK
Má minulost byla ovšem velmi trudná.
Jsem syn dosti zámožného otce,
ale matka mi záhy zemřela.
Na neštěstí se otec
podruhé oženil, a macecha
mne brzo vypudila z domu.
Odebral jsem se do světa a nastoupil
jsem službu u cizích lidí.
Má minulost byla ovšem velmi trudná.
Jsem syn dosti zámožného otce,
ale matka mi záhy zemřela.
Na neštěstí se otec
podruhé oženil, a macecha
mne brzo vypudila z domu.
Odebral jsem se do světa a nastoupil
jsem službu u cizích lidí.
JENÍK, MAŘENKA
Jako matka požehnáním
takž kletbou macecha zlá,
když zanevře na sirotka,
slova lásky proň nemá.
Jako matka požehnáním
takž kletbou macecha zlá,
když zanevře na sirotka,
slova lásky proň nemá.
JENÍK
Necht’ se jak chce děje,
věrné milování
nepřeruší žádné zloby naléhání.
Necht’ se jak chce děje,
věrné milování
nepřeruší žádné zloby naléhání.
JENÍK, MAŘENKA
Věrné milování
nepřeruší žádné zloby naléhání.
Lásku jsme si přísahali,
slovo jsme si navždy dali,
v každé době
věrni zůstaneme sobě.
Věrné milování
nepřeruší žádné zloby naléhání.
Lásku jsme si přísahali,
slovo jsme si navždy dali,
v každé době
věrni zůstaneme sobě.
MAŘENKA
Hle, zde jsou!
Otec s nimi přichází, hledají mne.
Hle, zde jsou!
Otec s nimi přichází, hledají mne.
JENÍK
Nechci, by mne viděli.
Sbohem, dívko milená!
Nezapomeň na mne.
Nechci, by mne viděli.
Sbohem, dívko milená!
Nezapomeň na mne.
JENÍK, MAŘENKA
Sbohem!
Sbohem!
Výstup 3
KECAL
Jak vám pravím, pane kmotře,
i vy jste dal své slovo,
a když jste to slovo vyřkl,
všecko je hotovo.
Jen se ve mne důvěřujte,
mám rozumu tolik,
že neujde bystrohledu
mému na zdi kolík.
A jestli se dcera vaše
bude zpěčovati,
uzříte, jak ji naučím
pěkně poslouchati.
Jak vám pravím atd.
Jak vám pravím, pane kmotře,
i vy jste dal své slovo,
a když jste to slovo vyřkl,
všecko je hotovo.
Jen se ve mne důvěřujte,
mám rozumu tolik,
že neujde bystrohledu
mému na zdi kolík.
A jestli se dcera vaše
bude zpěčovati,
uzříte, jak ji naučím
pěkně poslouchati.
Jak vám pravím atd.
KRUŠINA
No, co říkáš, matko?
Já jsem spokojen.
No, co říkáš, matko?
Já jsem spokojen.
LUDMILA
To se nedá provést
za jedinký den,
potřeba tu přemýšleti
a poptat se nevěsty,
jestli nějaká překážka
nevloží se do cesty.
To se nedá provést
za jedinký den,
potřeba tu přemýšleti
a poptat se nevěsty,
jestli nějaká překážka
nevloží se do cesty.
KECAL
Co překážka! Vaše vůle
a má chytrost zvítězí
nade vším, co překážkou
se sňatku nám kde objeví.
Co překážka! Vaše vůle
a má chytrost zvítězí
nade vším, co překážkou
se sňatku nám kde objeví.
LUDMILA
Přijde na to, jaký je ženich.
Přijde na to, jaký je ženich.
KECAL
Jaký ženich, jaký ženich?
Marnát’ věru otázka,
že je dobrý, pochopíte,
když za něho ručím já!
Tobiáše Míchu znáte,
neznáte-li, pravím vám,
že za jeho krásný statek
hned čtyřicet tisíc dám.
Jak vám pravím atd.
Jaký ženich, jaký ženich?
Marnát’ věru otázka,
že je dobrý, pochopíte,
když za něho ručím já!
Tobiáše Míchu znáte,
neznáte-li, pravím vám,
že za jeho krásný statek
hned čtyřicet tisíc dám.
Jak vám pravím atd.
LUDMILA
To se nedá provést za jediný den.
To se nedá provést za jediný den.
KRUŠINA
Já jsem spokojen.
Já jsem spokojen.
KECAL
Jen se ve mne důvěřujte atd.
Jen se ve mne důvěřujte atd.
KRUŠINA
Ovšem, Tobiáše Míchu znám
už od dětství, má dva syny,
Jeníka z první manželky
a Vaška z druhé,
z těch neznám ani jednoho, ani druhého.
Ovšem, Tobiáše Míchu znám
už od dětství, má dva syny,
Jeníka z první manželky
a Vaška z druhé,
z těch neznám ani jednoho, ani druhého.
KECAL
To je pravda. Vy jste se ale před dávnými
lety rukou dáním před svědky zavázal,
že dáte dceru svou jeho synovi.
To je pravda. Vy jste se ale před dávnými
lety rukou dáním před svědky zavázal,
že dáte dceru svou jeho synovi.
LUDMILA
A za kterého syna to vlastně mluvíte?
A za kterého syna to vlastně mluvíte?
KECAL
Za kterého? Vždyt’ nemá než jednoho-Vaška.
Druhý syn z první ženy jest tulák a nezbeda.
Nikdo o něm neví.
Za kterého? Vždyt’ nemá než jednoho-Vaška.
Druhý syn z první ženy jest tulák a nezbeda.
Nikdo o něm neví.
KRUŠINA
Nu, a jakýpak je ten Vašek?
Proč jste ho nepřivedl hned s sebou?
Nu, a jakýpak je ten Vašek?
Proč jste ho nepřivedl hned s sebou?
KECAL
Mladík slušný a mravů víc tichých,
neváží si žertů a slov lichých,
pravý beránek to povahou.
Není na něm vady ani viny,
všecky matky by si přály syny
s duší jak Vaškova, přemilou.
Mladík slušný atd.
Není velký ani malý,
není tučný ani suchý,
není chromý ani hluchý,
není furiant ni hloupý,
marnotratník ani skoupý.
Slovem, všecko v míře pravé,
tělo jako lípa zdravé -
statek za třicet tisíc.
Nuže, kdo si přeje víc?
Mladík slušný atd.
Mladík slušný a mravů víc tichých,
neváží si žertů a slov lichých,
pravý beránek to povahou.
Není na něm vady ani viny,
všecky matky by si přály syny
s duší jak Vaškova, přemilou.
Mladík slušný atd.
Není velký ani malý,
není tučný ani suchý,
není chromý ani hluchý,
není furiant ni hloupý,
marnotratník ani skoupý.
Slovem, všecko v míře pravé,
tělo jako lípa zdravé -
statek za třicet tisíc.
Nuže, kdo si přeje víc?
Mladík slušný atd.
KRUŠINA, LUDMILA
Vaše chvála mnoho platí,
vašim slovům věříme.
Vaše chvála mnoho platí,
vašim slovům věříme.
KECAL
Není velký atd.
Není velký atd.
Výstup 4
KRUŠINA, LUDMILA, KECAL
Tu ji máme, tu ji máme,
rozumně s ní pojednáme.
Tu ji máme, tu ji máme,
rozumně s ní pojednáme.
MAŘENKA
Aj, tatínku, aj, maminko,
pročpak mne hledáte?
Aj, tatínku, aj, maminko,
pročpak mne hledáte?
KECAL
Ptal jsem se jich,
koho ráda máte.
Nemáte-li žadného
srdci svému milého,
přivedu vám mladíka
vážného a vzácného.
Ptal jsem se jich,
koho ráda máte.
Nemáte-li žadného
srdci svému milého,
přivedu vám mladíka
vážného a vzácného.
MAŘENKA
Vážného a vzácného?
Vážného a vzácného?
KRUŠINA
Vždyt’ ho uhlídáš,
sama ho poznáš.
Vždyt’ ho uhlídáš,
sama ho poznáš.
LUDMILA
Nebude-li se ti líbit,
košíček mu dáš.
Nebude-li se ti líbit,
košíček mu dáš.
KRUŠINA, LUDMILA
Vždyt’ ho uhlídáš,
sama ho poznáš,
Nebude-li se ti líbit,
košíček mu dáš.
Vždyt’ ho uhlídáš,
sama ho poznáš,
Nebude-li se ti líbit,
košíček mu dáš.
MAŘENKA
Vždyt’ ho uhlídám,
sama ho poznám.
Nebude-li se mi líbit,
košíček mu dám.
Vždyt’ ho uhlídám,
sama ho poznám.
Nebude-li se mi líbit,
košíček mu dám.
KECAL
Tak tedy skončíme,
smlouvu učiníme.
Mařenka at’ řekne „ano",
a bude vše vykonáno.
Tak tedy skončíme,
smlouvu učiníme.
Mařenka at’ řekne „ano",
a bude vše vykonáno.
MAŘENKA
To nejde tak rychle,
jak si myslíte,
jaký v tom je háček,
ani nevíte.
To nejde tak rychle,
jak si myslíte,
jaký v tom je háček,
ani nevíte.
KECAL
Háček sem, háček tam,
překážky neznáme!
K čemu já svůj rozum dám,
všecko překonáme.
Háček sem, háček tam,
překážky neznáme!
K čemu já svůj rozum dám,
všecko překonáme.
MAŘENKA
Mám už jiného,
mně přemilého.
Mám už jiného,
mně přemilého.
KRUŠINA, LUDMILA
Má už jiného,
jí přemilého.
Má už jiného,
jí přemilého.
KECAL
Tomu ještě dnes dá kvinde,
at’ si hledá štěstí jinde.
Tomu ještě dnes dá kvinde,
at’ si hledá štěstí jinde.
MAŘENKA
Slovo své jsem mu už dala.
Slovo své jsem mu už dala.
KECAL
Na slova my nic nedáme.
Na slova my nic nedáme.
MAŘENKA
Smlouvu jsem už podepsala.
Smlouvu jsem už podepsala.
KECAL
My tu smlouvu roztrháme.
My tu smlouvu roztrháme.
MAŘENKA
Zkuste to, zkuste to atd.
Zkuste to, zkuste to atd.
KECAL
Věřte jenom v rozum můj,
a vše půjde stůj co stůj.
Ostrá mysl má, můj hled,
ten pronikne celý svět.
Co nikdo nevypřede,
to můj rozum dovede.
Věřte jenom v rozum můj,
a vše půjde stůj co stůj.
Ostrá mysl má, můj hled,
ten pronikne celý svět.
Co nikdo nevypřede,
to můj rozum dovede.
MAŘENKA, KRUŠINA, LUDMILA
Co nikdo nevypřede,
jeho rozum dovede.
Co nikdo nevypřede,
jeho rozum dovede.
MAŘENKA
Jeník neupustí, to vím,
a mohu za to vsadit svůj život.
Jeník neupustí, to vím,
a mohu za to vsadit svůj život.
KRUŠINA
Upustí nebo neupustí,
na tom málo záleží.
Zavázal jsem
se Tobiáši Míchovi před svědky!
Upustí nebo neupustí,
na tom málo záleží.
Zavázal jsem
se Tobiáši Míchovi před svědky!
LUDMILA
Ale prosím tě, muži, jaký to závazek?
Ale prosím tě, muži, jaký to závazek?
KECAL
(vytahuje úpis z kapsy)
Zde ho mám! Černé na bílém!
Podepsáni Mícha
i Krušina i svědkové.
Podepsáni Mícha
i Krušina i svědkové.
MAŘENKA
Co je do toho! To nic neplatí.
Já a Jeník o tom
nic nevíme a nepopustíme.
Co je do toho! To nic neplatí.
Já a Jeník o tom
nic nevíme a nepopustíme.
(Odejde.)
Výstup 5
(Předešlí. Později sousedé
a plesající mládež)
a plesající mládež)
KECAL
Ach, jak svět je zvrácený!
Ach, jak svět je zvrácený!
KRUŠINA
Kdepak jste ale nechal Míchu a syna jeho, toho
váženého a vzácného ženicha? Bylo by slušno,
aby on promluvil s Mařenkou.
Kdepak jste ale nechal Míchu a syna jeho, toho
váženého a vzácného ženicha? Bylo by slušno,
aby on promluvil s Mařenkou.
KECAL
Inu ovšem! Ale on není zvyklý
mluvit se ženskými.
Je ostýchavý jako panenka.
Inu ovšem! Ale on není zvyklý
mluvit se ženskými.
Je ostýchavý jako panenka.
KRUŠINA
To bude těžké namlouvání.
To bude těžké namlouvání.
KECAL
Ted' ale, kmotře bylo by nejlíp, kdybyste jako
náhodou sešel se s Míchou v druhé hospodě.
Tady bude hlučno, chystají se k tanci. Já zatím
vyhledám Jeníka a promluvím s ním.
Ted' ale, kmotře bylo by nejlíp, kdybyste jako
náhodou sešel se s Míchou v druhé hospodě.
Tady bude hlučno, chystají se k tanci. Já zatím
vyhledám Jeníka a promluvím s ním.
(Lid se schází před hospodou.
Staří zasedají za stoly a mládež
se hotoví k tanci.)
Staří zasedají za stoly a mládež
se hotoví k tanci.)
SBOR (Polka)
Pojď sem, holka, toč se, holka,
pokud vábí skočná polka;
ruka v ruce, hledy v hled,
s námi toč se celý svět!
Basa bručí, cimbál cinká,
kolem uší jen to břinká,
pod nohama skáče zem,
věru postát nemůžem.
Pojď sem, holka, toč se, holka,
pokud vábí skočná polka;
ruka v ruce, hledy v hled,
s námi toč se celý svět!
Basa bručí, cimbál cinká,
kolem uší jen to břinká,
pod nohama skáče zem,
věru postát nemůžem.
DĚJSTVÍ DRUHÉ
Výstup 1
(Uvnitř venkovské hospody. Jeník a chasa
za stoly při džbánech, v pozadí sedí Kecal)
SBOR
To pivečko to věru je nebeský dar,
vše psoty a trampoty vede nazmar
a sílí a dává kuráže,
ejchuchu!
Bez pivečka by člověk smutný byl zde host;
jet starostí na světě beztoho dost -
a blázen, kdo na ně se váže,
ejchuchu!
To pivečko to věru je nebeský dar,
vše psoty a trampoty vede nazmar
a sílí a dává kuráže,
ejchuchu!
Bez pivečka by člověk smutný byl zde host;
jet starostí na světě beztoho dost -
a blázen, kdo na ně se váže,
ejchuchu!
JENÍK
Aj, hoši mně věřte,
pravím na svou čest,
že láska nad víno i nad pivo jest,
a jediná na světě radost,
jež blahem naplňuje mladost.
Aj, hoši mně věřte,
pravím na svou čest,
že láska nad víno i nad pivo jest,
a jediná na světě radost,
jež blahem naplňuje mladost.
SBOR
Ty's Jeníku,
po uši zamilován.
Jen at' ti to nezkazí
tamhleten pán.
Ty's Jeníku,
po uši zamilován.
Jen at' ti to nezkazí
tamhleten pán.
KECAL
No, a stane-li se tak,
nebude mít z toho škody.
Dobrá rada a peníze
jsou dvě páky života,
kdo jich rozumně užívá,
ten se světem nemotá.
No, a stane-li se tak,
nebude mít z toho škody.
Dobrá rada a peníze
jsou dvě páky života,
kdo jich rozumně užívá,
ten se světem nemotá.
SBOR
To pivečko to věru
je nebeský dar, atd.
To pivečko to věru
je nebeský dar, atd.
JENÍK
A láska jediná radost!
A láska jediná radost!
KECAL
A peníze! A peníze!
A peníze! A peníze!
(Všichni se rozejdou po tanci. "Furiant")
Furiant
Výstup 2
VAŠEK
(přiloudá se)
Ma... ma... ma... matička
po... po... povídala,
že... že by rá... ráda
u... u... uhlídala,
kdybych se o... o... ženil,
svat... svat... svatbu vy... vystrojil;
jest... jest... li k tomu
ne... ne... nedospěje,
celá ve... ve... ves se mi
vy... vy... vysměje.
po... po... povídala,
že... že by rá... ráda
u... u... uhlídala,
kdybych se o... o... ženil,
svat... svat... svatbu vy... vystrojil;
jest... jest... li k tomu
ne... ne... nedospěje,
celá ve... ve... ves se mi
vy... vy... vysměje.
Výstup 3
MAŘENKA
Vy jste zajisté ženich Krušinovy Mařenky?
Vy jste zajisté ženich Krušinovy Mařenky?
VAŠEK
A... ano, ja... jak to... to víte?
A... ano, ja... jak to... to víte?
MAŘENKA
Což to není na vás vidět?
Jste tak vystrojen!
Celá ves o vás mluví a lituje vás.
Což to není na vás vidět?
Jste tak vystrojen!
Celá ves o vás mluví a lituje vás.
VAŠEK
Li... lituje? A proč?
Li... lituje? A proč?
MAŘENKA
Proto, že Mařenka vás bude šidit,
nebot’ má jiného.
Proto, že Mařenka vás bude šidit,
nebot’ má jiného.
VAŠEK
Ja... jakpak může mít jiného, když ma... á mne?
Ja... jakpak může mít jiného, když ma... á mne?
MAŘENKA
Vás? Copak vás zná a vy ji?
Vás? Copak vás zná a vy ji?
VAŠEK
Ne... ne... ne... nezná, ale v!, že já jsem
je... je... její ženich.
Ne... ne... ne... nezná, ale v!, že já jsem
je... je... její ženich.
MAŘENKA
Ovšem že ví, a proto se těší na to,
jak vás bude šidit
a vás soužit, abyste brzo umřel.
Ovšem že ví, a proto se těší na to,
jak vás bude šidit
a vás soužit, abyste brzo umřel.
VAŠEK
To... to... to je hrůza! A... a... a... aie
ma... ma... maminka mi řekla, že se mu...
mu... mu... musím oženit!
To... to... to je hrůza! A... a... a... aie
ma... ma... maminka mi řekla, že se mu...
mu... mu... musím oženit!
MAŘENKA
Ovšem, proč by ne?
Tak švarný hoch!
Tady je nevěst,
až nazbyt, jen kdybyste chtěl.
Ovšem, proč by ne?
Tak švarný hoch!
Tady je nevěst,
až nazbyt, jen kdybyste chtěl.
VAŠEK
Já chci!
Já chci!
MAŘENKA
Známt' já jednu dívčinu,
ta po vás jen hoří;
dlouho, dlouho se pro vás
srdce její moří.
Známt' já jednu dívčinu,
ta po vás jen hoří;
dlouho, dlouho se pro vás
srdce její moří.
VAŠEK
O... o... och, och božíčku!
Jaké štěstí,
když... když dívčina po mně třeští!
Ó, jaké štěstí!
A ale Mařenka, co by řekla.
O... o... och, och božíčku!
Jaké štěstí,
když... když dívčina po mně třeští!
Ó, jaké štěstí!
A ale Mařenka, co by řekla.
MAŘENKA
Nic, vždy by vám beztoho
po svatbě utekla.
Nic, vždy by vám beztoho
po svatbě utekla.
VAŠEK
A má maminka, ta by křičela!
A má maminka, ta by křičela!
MAŘENKA
Přestala by,
nevěstu jak by uviděla.
Přestala by,
nevěstu jak by uviděla.
VAŠEK
Je... je-li hezounká?
Je... je-li hezounká?
MAŘENKA
Zrovna jak Mařenka.
Zrovna jak Mařenka.
VAŠEK
Je... je-li mlad'ounká?
Je... je-li mlad'ounká?
MAŘENKA
Zrovna jak Mařenka.
Známt’ já jednu dívčinu,
ta pro vás jen hoří;
dlouho, dlouho se pro vás
srdce její moří.
Zrovna jak Mařenka.
Známt’ já jednu dívčinu,
ta pro vás jen hoří;
dlouho, dlouho se pro vás
srdce její moří.
VAŠEK
O, božíčku, jaké štěstí!
A...a ta že by mne
vskutku chtěla?
O, božíčku, jaké štěstí!
A...a ta že by mne
vskutku chtěla?
MAŘENKA
Oh, kdybyste vy nechtěl,
žalem by umřela,
do vody by skočila,
uhlím by se zdusila,
dnem nocí by plakala,
že vás nedostala.
Oh, kdybyste vy nechtěl,
žalem by umřela,
do vody by skočila,
uhlím by se zdusila,
dnem nocí by plakala,
že vás nedostala.
VAŠEK
Pro... proč plá... pláčete?
Pro... proč plá... pláčete?
MAŘENKA
Protože ji nechcete.
Protože ji nechcete.
VAŠEK
Já... já bych ji chtěl, jen... jen kdybych směl.
Já... já bych ji chtěl, jen... jen kdybych směl.
MAŘENKA
Vy se jen vymlouváte
a tu, jež vás miluje,
láskou umřít necháte.
Vy se jen vymlouváte
a tu, jež vás miluje,
láskou umřít necháte.
VAŠEK
Ne... ne... ne... ne... ne... nechám,
je... je-li ja... jako vy,
už... už rád ji mám.
Ne... ne... ne... ne... ne... nechám,
je... je-li ja... jako vy,
už... už rád ji mám.
MAŘENKA
Já bych se vám líbila?
Já bych se vám líbila?
VAŠEK
Li... li... líbila!
Li... li... líbila!
MAŘENKA
Mne byste si vskutku vzal?
Mne byste si vskutku vzal?
VAŠEK
Vza... vza... vza... vza... vzal!
Vza... vza... vza... vza... vzal!
MAŘENKA
Já bych vás milovala,
jako v plénkách chovala.
Tedy ruku na to dejte,
přísahejte, přísahejte,
že Mařenku nechcete,
že se jí na věky věkův
od dneška odřeknete.
Přísahejte!
Já bych vás milovala,
jako v plénkách chovala.
Tedy ruku na to dejte,
přísahejte, přísahejte,
že Mařenku nechcete,
že se jí na věky věkův
od dneška odřeknete.
Přísahejte!
VAŠEK
(rozpačitě)
Přísahati mám? To... to neudělám.
MAŘENKA
Mařenku kdo bude chtít,
zle se mu zde bude dít,
pomsta ho tu nemine!
Rychle se rozhodněte,
přísahu hned vyřkněte!
Mařenku kdo bude chtít,
zle se mu zde bude dít,
pomsta ho tu nemine!
Rychle se rozhodněte,
přísahu hned vyřkněte!
VAŠEK
(plačtivě)
Pří... pří... přísahám!
MAŘENKA
Mařenky se odříkám!
Mařenky se odříkám!
VAŠEK
O... o... odříkám!
O... o... odříkám!
MAŘENKA
Nechci ji ni viděti!
Nechci ji ni viděti!
VAŠEK
Ni viděti!
Ni viděti!
MAŘENKA
Nechci o ní slyšeti!
Nechci o ní slyšeti!
VAŠEK
Ni slyšeti!
Ni slyšeti!
MAŘENKA
Znám já jednu dívčinu, atd.
Znám já jednu dívčinu, atd.
VAŠEK
Oh, božíčku!
Jaké štěstí!
Oh, božíčku!
Jaké štěstí!
Výstup 4
KECAL
Jak pravím, hezká je, hodná,
bohatá a jmenuje se Běla.
Jak pravím, hezká je, hodná,
bohatá a jmenuje se Běla.
JENÍK
Inu, ale kdož ví, bude-li mne chtít?
Inu, ale kdož ví, bude-li mne chtít?
KECAL
To je má starost! Jen řekni,
že se Mařenky odříkáš.
To je má starost! Jen řekni,
že se Mařenky odříkáš.
JENÍK
Ne, to nejde!
Srdce by mi přitom puklo!
Ne, to nejde!
Srdce by mi přitom puklo!
KECAL
Blázni byli, kordy měli!
Hlavní věc jsou teď peníze.
Blázni byli, kordy měli!
Hlavní věc jsou teď peníze.
JENÍK
No a ta, co mi dohazujete,
ta má peníze?
No a ta, co mi dohazujete,
ta má peníze?
KECAL
Ovšem!
Nuže, milý chasníku,
dopřej pak slovíčku.
Ovšem!
Nuže, milý chasníku,
dopřej pak slovíčku.
JENÍK
Raději bych poseděl
tam při svém pivíčku.
Raději bych poseděl
tam při svém pivíčku.
KECAL
Znáš-li pak mne osobně?
Znáš-li pak mne osobně?
JENÍK
Nemám čest, panáčku, ne,
a vy též neznáte mne?
Nemám čest, panáčku, ne,
a vy též neznáte mne?
KECAL
Slyšel sem, že's hodný hoch,
chasník pracovitý,
ale v lásce, v lásce prý's
chlapík šlakovitý.
Máš-li pak též peníze?
Slyšel sem, že's hodný hoch,
chasník pracovitý,
ale v lásce, v lásce prý's
chlapík šlakovitý.
Máš-li pak též peníze?
JENÍK
Vždyt se mnohý ožení
bez krejcaru v kapse.
Švarné dívky hledí spíš
na švarné zas chlapce.
Vždyt se mnohý ožení
bez krejcaru v kapse.
Švarné dívky hledí spíš
na švarné zas chlapce.
KECAL
Mně věř, já jsem rozumný
a mám zkušenosti,
bez peněz je ženidlo
jenom hnízdo zlosti.
Odkud jsi, pověz mi,
dám ti dobré rady,
znám se ve všem všady.
Mně věř, já jsem rozumný
a mám zkušenosti,
bez peněz je ženidlo
jenom hnízdo zlosti.
Odkud jsi, pověz mi,
dám ti dobré rady,
znám se ve všem všady.
JENÍK
Z daleka, pane, jsem, z daleka,
až z moravských hranic.
Z daleka, pane, jsem, z daleka,
až z moravských hranic.
KECAL
Tam se ožeň! Zdejší panny
nestojí už za nic.
Tam se ožeň! Zdejší panny
nestojí už za nic.
JENÍK
Možná, že ty ostatní,
ale má Mařenka
ta je pravý diamant,
nejkrasší krásenka.
Možná, že ty ostatní,
ale má Mařenka
ta je pravý diamant,
nejkrasší krásenka.
KECAL
Každý jen tu svou
má za jedinou,
všecky krásy světa
v ní vidí,
až přijdou časy,
kdy ho ošidí.
Potom lituje,
když už pozdě je
bycha honiti.
Potom běduje.
když už se nedá
čeho měniti.
Rozumný však muž, povážlivý,
ještě před svatbou vystřízliví,
počítá, co mu to vynese,
a když nic-pak chytře vyhne se.
Každý jen tu svou
má za jedinou,
všecky krásy světa
v ní vidí,
až přijdou časy,
kdy ho ošidí.
Potom lituje,
když už pozdě je
bycha honiti.
Potom běduje.
když už se nedá
čeho měniti.
Rozumný však muž, povážlivý,
ještě před svatbou vystřízliví,
počítá, co mu to vynese,
a když nic-pak chytře vyhne se.
JENÍK
Co tím míníte říci?
Já vám nerozumím.
Co tím míníte říci?
Já vám nerozumím.
KECAL
Že o lepší nevěstě
pro tebe, hochu, vím.-
Znám jednu dívku, ta má dukáty!
Že o lepší nevěstě
pro tebe, hochu, vím.-
Znám jednu dívku, ta má dukáty!
JENÍK
Zná jednu dívku, ta má dukáty!
Zná jednu dívku, ta má dukáty!
KECAL
A chalupu dostane od táty!
A chalupu dostane od táty!
JENÍK
A chalupu dostane od táty!
A chalupu dostane od táty!
KECAL
Dvě krávy má a hezké telátko,
hus, kachen dost a ňáké selátko,
kus pole má a novou almaru,
no, to by bylo něco ku zdaru!
Dvě krávy má a hezké telátko,
hus, kachen dost a ňáké selátko,
kus pole má a novou almaru,
no, to by bylo něco ku zdaru!
JENÍK
Dvě krávy má a hezké telátko, atd.
Dvě krávy má a hezké telátko, atd.
KECAL
No, to by bylo něco ku zdaru!
No, to by bylo něco ku zdaru!
OBA
Znám jednu dívku, ta má dukáty!
A chalupu dostane od táty!
To by bylo něco ku zdaru!
Znám jednu dívku, ta má dukáty!
A chalupu dostane od táty!
To by bylo něco ku zdaru!
KECAL
Odřekneš-li se Mařenky,
vyplatím ti také něco.
Ano, tu má ruka na to,
sto zlatých ti dám za odstoupení.
Odřekneš-li se Mařenky,
vyplatím ti také něco.
Ano, tu má ruka na to,
sto zlatých ti dám za odstoupení.
JENÍK
Jenom sto zlatých?
To je málo peněz za tak mnoho lásky.
Tak lacino ji neprodám.
Jenom sto zlatých?
To je málo peněz za tak mnoho lásky.
Tak lacino ji neprodám.
KECAL
Nuže, tedy dvě stě dám!
Nuže, tedy dvě stě dám!
JENÍK
To je všecko málo.
To je všecko málo.
KECAL
Tedy tři sta! Činím to jen proto,
aby bylo bez dlouhých procesů.
Nepoddáš-li se nyní, tedy nasadíme všecky
páky a vytáhneme té konečně přec odtud.
Nebudeš pak míti nevěsty, ani tří set zlatých.
Tedy tři sta! Činím to jen proto,
aby bylo bez dlouhých procesů.
Nepoddáš-li se nyní, tedy nasadíme všecky
páky a vytáhneme té konečně přec odtud.
Nebudeš pak míti nevěsty, ani tří set zlatých.
JENÍK
Tak, tak, ale kdopak ty tři sta mi vyplatí?
Tak, tak, ale kdopak ty tři sta mi vyplatí?
KECAL
Já sám!
Já sám!
JENÍK
Vy? Snad ne za sebe?
Vám svou Mařenku neprodám ani za milión.
Vy? Snad ne za sebe?
Vám svou Mařenku neprodám ani za milión.
KECAL
Nebuď hloupý! Pro sebe ji nechci!
Mám jedné ženy už až po krk!
Což nevíš, že vyjednávám za syna
souseda Tobiáše Míchy?
Jak bude věc potvrzena,
dostaneš tři sta,
ale pak hned hajdy odtud!
Nebuď hloupý! Pro sebe ji nechci!
Mám jedné ženy už až po krk!
Což nevíš, že vyjednávám za syna
souseda Tobiáše Míchy?
Jak bude věc potvrzena,
dostaneš tři sta,
ale pak hned hajdy odtud!
JENÍK
Nuže, staniž se! Tři sta jsou tři sta!
Peníze na dřevo a bude konec!
Ale to vám pravím, že Mařenku nikdo jiný
dostati nesmí, nežli syn Tobiáše Míchy!
Sice z naší smlouvy nebude pranic.
Nuže, staniž se! Tři sta jsou tři sta!
Peníze na dřevo a bude konec!
Ale to vám pravím, že Mařenku nikdo jiný
dostati nesmí, nežli syn Tobiáše Míchy!
Sice z naší smlouvy nebude pranic.
KECAL
I, zlatoušku, tot' se rozumí,
že ji jiný nedostane nežli
Míchův syn.
I, zlatoušku, tot' se rozumí,
že ji jiný nedostane nežli
Míchův syn.
JENÍK
A já ji jinému nikomu nepřenechávám
nežli Míchovu synovi,
vyhradím si to ve smlouvě.
A já ji jinému nikomu nepřenechávám
nežli Míchovu synovi,
vyhradím si to ve smlouvě.
KECAL
Učiníme smlouvu hnedky
a přivoláme si svědky.
Učiníme smlouvu hnedky
a přivoláme si svědky.
JENÍK
Ještě slovíčko!!
Ještě slovíčko!!
KECAL
Mluv!
Mluv!
JENÍK
Dále tam vpíšete, že jakmile
Mařenka a Míchův syn si
ruce podají a v sňatek svolí,
ustane otec Mícha od naléhání
na Mařenčina otce stran dluhu.
Jsou dočista vyrovnáni.
Dále tam vpíšete, že jakmile
Mařenka a Míchův syn si
ruce podají a v sňatek svolí,
ustane otec Mícha od naléhání
na Mařenčina otce stran dluhu.
Jsou dočista vyrovnáni.
KECAL
Ano, do smlouvy všecko dám!
Ano, do smlouvy všecko dám!
(Odejde)
Výstup 5
JENÍK
(sám)
Až uzříš, komus
koupil nevěstu,
smutně nastoupíš
zpáteční cestu.-
Jak možná věřit,
že bych já prodal
svoji Mařenku,
drahou Mařenku,
andílka svého,
pro nějž mi není
nic obtížného!
Ni za tisíce bych neodstoupil,
na celém světě
rovné ji není,
vždyt' jenom láska
lásku ocení.
koupil nevěstu,
smutně nastoupíš
zpáteční cestu.-
Jak možná věřit,
že bych já prodal
svoji Mařenku,
drahou Mařenku,
andílka svého,
pro nějž mi není
nic obtížného!
Ni za tisíce bych neodstoupil,
na celém světě
rovné ji není,
vždyt' jenom láska
lásku ocení.
Výstup 6
KECAL
Pojd'te, lidičky,
pozor dejte,
naší smlouvě
svědectví dejte.
Pojd'te, lidičky,
pozor dejte,
naší smlouvě
svědectví dejte.
SBOR
Pozor dáme,
svědectví dáme.
Pozor dáme,
svědectví dáme.
KECAL
Tu na papíru
zaznamená se,
co vykoná se.
Tu na papíru
zaznamená se,
co vykoná se.
SBOR
Zaznamená se,
co vykoná se!
Zaznamená se,
co vykoná se!
KEKAL
(sedne ke stolu a píše):
Tímto já se zavazuji,
že svou milou odstupuji.
že svou milou odstupuji.
SBOR
Tímto se on zavazuje,
že svou milou odstupuje.
Tímto se on zavazuje,
že svou milou odstupuje.
JENÍK
Nikomu však jinému,
nežli velectěnému
synu Tobiáše Míchy.
Nikomu však jinému,
nežli velectěnému
synu Tobiáše Míchy.
KECAL
Synu Tobiáše Míchy.
Synu Tobiáše Míchy.
JENÍK
Jestliže ji miluje,
srdce své jí věnuje,
a před svědky bez nucení
vyřkne, že se s ní ožení.
Jestliže ji miluje,
srdce své jí věnuje,
a před svědky bez nucení
vyřkne, že se s ní ožení.
KECAL
Vše zapsáno, jak žádáno.
Vše zapsáno, jak žádáno.
SBOR
Jak jen možná,
že odstoupil
milenku?
Jak jen možná,
že odstoupil
milenku?
KRUŠINA
(k Jeníkovi)
Nikdy bych byl neuvěřil,
že tak dobré srdce máš,
že, bys z nesnází nás vytrh',
dobrovolně se poddáš.
že tak dobré srdce máš,
že, bys z nesnází nás vytrh',
dobrovolně se poddáš.
KECAL
Ještě nejsme u konce.
Sluší doložiti,
že jsme se zavázali
Jeníkovì tři sta zlatých vyplatiti;
za tři sta on se nám poddal
a svou Mařenku prodal.
Ještě nejsme u konce.
Sluší doložiti,
že jsme se zavázali
Jeníkovì tři sta zlatých vyplatiti;
za tři sta on se nám poddal
a svou Mařenku prodal.
SBOR
Aj, toť hanba, věru hanba
prodati milenku svou.
Aj, toť hanba, věru hanba
prodati milenku svou.
KRUŠINA
(k Jeníkovi)
Beru ted' svou chválu zpět,
takového hanebníka
jako tys, neviděl svět.
takového hanebníka
jako tys, neviděl svět.
KECAL
Punctum-satis-písek na to,
podepište se,
nejprv ty, Jeníku,
potom svědkové!
Punctum-satis-písek na to,
podepište se,
nejprv ty, Jeníku,
potom svědkové!
JENÍK
(chladně se podepíše)
Zde můj podpis -Jeník Horák.
KRUŠINA
(podepíše se)
Věru, jsem ted tomu rád,
naučil jsem se tě znát!
naučil jsem se tě znát!
SBOR
(v udivení)
Prodal svou milou
za tři sta:
nenít' věru drahá!
Hanba, hanba!
za tři sta:
nenít' věru drahá!
Hanba, hanba!
DĚJSTVÍ TŘETÍ
Výstup 1
(Náves jako dějství I)
Vašek
To... to mi v hlavě le... leží,
o... o život mi bě... běží;
je... jestli mne otra... ráví,
vše... všeho mne tu zba... zbaví,
Va... Vašek umřít mu... musí,
oh, oh, co při tom zku... zkusí.
To... to mi v hlavě le... leží,
o... o život mi bě... běží.
To... to mi v hlavě le... leží,
o... o život mi bě... běží;
je... jestli mne otra... ráví,
vše... všeho mne tu zba... zbaví,
Va... Vašek umřít mu... musí,
oh, oh, co při tom zku... zkusí.
To... to mi v hlavě le... leží,
o... o život mi bě... běží.
Výstup 2
PRINCIPÁL
Ohlašujeme slavnému publikum, že se tu dnes,
jakožto při slavné pouti, provozovati bude
znamenitá, nikdy předtím nevídaná komedie na
provaze, na koni i na zemi, kdežto zvláště slečna
Esmeralda Salamanka prováděti bude znamenité
a neslýchané skoky, pak oprav-dový jeden Indián
z Otahitánských ostrovů, padesát tisíc mil odtud
vzdálených, polykati bude židli... (é) vidličky a
nože, načež pak vystoupí nejznamenitější kus, totiž
živý amerikánský medvěd bude se producírovati
slavnému publikum se zvláště drezírovanými
kumšty, a konečně se slečnou Salamankou sem
zvláště z Frankrajchu přivezeným kankánem. Ke
kterémužto představení slavné publikum se vší
úctou a vážností se zve! Však malou zkoušku
uhlídá slavné obecenstvo ihned.
Hola! Začněte!
Ohlašujeme slavnému publikum, že se tu dnes,
jakožto při slavné pouti, provozovati bude
znamenitá, nikdy předtím nevídaná komedie na
provaze, na koni i na zemi, kdežto zvláště slečna
Esmeralda Salamanka prováděti bude znamenité
a neslýchané skoky, pak oprav-dový jeden Indián
z Otahitánských ostrovů, padesát tisíc mil odtud
vzdálených, polykati bude židli... (é) vidličky a
nože, načež pak vystoupí nejznamenitější kus, totiž
živý amerikánský medvěd bude se producírovati
slavnému publikum se zvláště drezírovanými
kumšty, a konečně se slečnou Salamankou sem
zvláště z Frankrajchu přivezeným kankánem. Ke
kterémužto představení slavné publikum se vší
úctou a vážností se zve! Však malou zkoušku
uhlídá slavné obecenstvo ihned.
Hola! Začněte!
Tanec Komediantů
VAŠEK
(po tanci)
Je... je... je... je, to bude hezké a ta... ta
i... Indiánka má ha... ha... hezké nožičky.
i... Indiánka má ha... ha... hezké nožičky.
ESMERALDA
(Vaškovi se pokloníc)
Panáček nás taky navštíví?
VAŠEK
A... a... ano! Rád bych vi... vi...
viděl vás na provaze.
A... a... ano! Rád bych vi... vi...
viděl vás na provaze.
Výstup 3
(přikvapí u vytržení)
INDIÁN
Pane principál! Stalo se velké neštěstí!
Franta se opil v dolejší hospodě tak,
že se nemůže na nohy ani postaviti
a nechce dnes mermomocí dělati medvěda.
Pane principál! Stalo se velké neštěstí!
Franta se opil v dolejší hospodě tak,
že se nemůže na nohy ani postaviti
a nechce dnes mermomocí dělati medvěda.
PRINCIPÁL
Jakže? Jakže? Náš nejpěknější kus?
Medvěd by nevystoupil?
Slavný kankán by se neprovozoval?
Ne, ne, to nemůže, to nesmí být!
Musíme hledati jiného, snad
někdo ze vsi, některý kluk?
Jakže? Jakže? Náš nejpěknější kus?
Medvěd by nevystoupil?
Slavný kankán by se neprovozoval?
Ne, ne, to nemůže, to nesmí být!
Musíme hledati jiného, snad
někdo ze vsi, některý kluk?
INDIÁN
Ten by to vybrebtal, a lidé by se nám smáli.
Kde ho také hned vzíti?
Musí být vyrostlý,
aby se mu medvědí kůže hodila.
Lidé se tam už scházejí,
nezbývá už ani času
někoho hledati.
Ten by to vybrebtal, a lidé by se nám smáli.
Kde ho také hned vzíti?
Musí být vyrostlý,
aby se mu medvědí kůže hodila.
Lidé se tam už scházejí,
nezbývá už ani času
někoho hledati.
PRINCIPÁL
U všech všudy! Esmeraldo!
U všech všudy! Esmeraldo!
VAŠEK
Ach, ta... ta u... umí mluvit.
Tu bych si hned... hned vzal.
To by by, . by... by... by... byla radost,
co... celá ves by... by se ko... ko... koukala.
Ach, ta... ta u... umí mluvit.
Tu bych si hned... hned vzal.
To by by, . by... by... by... byla radost,
co... celá ves by... by se ko... ko... koukala.
ESMERALDA
Mně se líbíte,
já bych vás také chtěla!
Mně se líbíte,
já bych vás také chtěla!
VAŠEK
Chtěla by... by... by... byste mne?
Chtěla by... by... by... byste mne?
INDIÁN
Tomu by ta medvědí kůže slušela,
jako by mu byla přirostla.
Tomu by ta medvědí kůže slušela,
jako by mu byla přirostla.
PRINCIPÁL
(ke komediantům)
Jděte a vyhlašujte dále po vsi.
Já tady promluvím s panáčkem.
Já tady promluvím s panáčkem.
(Indián a komedianti odcházejí,
bubnujíce první pochod.)
bubnujíce první pochod.)
PRINCIPÁL
No, panáčku, když se vám Esmeralda líbí,
můžete ji dostati.
Pojd'te s námi, hrajte komedii
a ostatní se pak
poddá samo sebou.
No, panáčku, když se vám Esmeralda líbí,
můžete ji dostati.
Pojd'te s námi, hrajte komedii
a ostatní se pak
poddá samo sebou.
VAŠEK
(udiven)
Ko... komedii? Já... já to ne... ne... neumím.
ESMERALDA
Má láska vás všemu naučí.
Má láska vás všemu naučí.
VAŠEK
Láska? To je hezké!
Láska? To je hezké!
PRINCIPAL
Budete se míti u nás dobře.
Dluhů... eh, peněz máme vždycky nazbyt,
jíst a pít, co hrdlo ráčí a plnou svobodu,
a svoboda frajkumštýřů znamená mnoho.
Vůbec stav komediantský jest vlastně stav
všech stavů, kumstus kumstorum, jak se po
latinsku říká. Skoro všichni lidé jsou více méně
komedianti, jenže ne každý svou komedii
tak dobře prováděti umí, jako my, jako my.
Budete se míti u nás dobře.
Dluhů... eh, peněz máme vždycky nazbyt,
jíst a pít, co hrdlo ráčí a plnou svobodu,
a svoboda frajkumštýřů znamená mnoho.
Vůbec stav komediantský jest vlastně stav
všech stavů, kumstus kumstorum, jak se po
latinsku říká. Skoro všichni lidé jsou více méně
komedianti, jenže ne každý svou komedii
tak dobře prováděti umí, jako my, jako my.
ESMERALDA
Nuže, můj drahý! Přistupte k nám,
má láska vám bude sladkou odměnou.
Nuže, můj drahý! Přistupte k nám,
má láska vám bude sladkou odměnou.
PRINCIPÁL
Nebudete vázán. Učiňte jen zkoušku,
jenom jednu, jenom dnes!
Nebudete vázán. Učiňte jen zkoušku,
jenom jednu, jenom dnes!
ESMERALDA
Ano, dnes, jenom dnes, a pak,
můj zlatoušku, a pak budu vaše!
Ano, dnes, jenom dnes, a pak,
můj zlatoušku, a pak budu vaše!
VAŠEK
A co... co má... mám hrát?
A co... co má... mám hrát?
ESMERALDA
Kankán!
Kankán!
VAŠEK
Ka... ka... kankán? Co to je?
Ka... ka... kankán? Co to je?
ESMERALDA
Budete tančit. Já s vámi a vy se mnou.
Budete tančit. Já s vámi a vy se mnou.
VAŠEK
Mo... mo... moje máma!
Mo... mo... moje máma!
ESMERALDA
Ta vás nepozná!
Ta vás nepozná!
PRINCIPÁL, ESMERALDA
Milostné zvířátko
uděláme z vás;
kolem hrdla dáme
pozlacený pás.
Přehezka škraboška
skryje tvářičky
a v měkounké botky
dáme nožičky.
Budete jak Mílek
krásně vypadat,
svět zajásá, když vás
uzří tancovat.
Milostné zvířátko
uděláme z vás...
Milostné zvířátko
uděláme z vás;
kolem hrdla dáme
pozlacený pás.
Přehezka škraboška
skryje tvářičky
a v měkounké botky
dáme nožičky.
Budete jak Mílek
krásně vypadat,
svět zajásá, když vás
uzří tancovat.
Milostné zvířátko
uděláme z vás...
(Všichni mimo Vašek odejdou.)
Výstup 4
VAŠEK
(jako v udivení)
Oh, já ne... nešt'astný!
Všecky mne chtějí
mi... mi... milovat a... a zabít!
Všecky mne chtějí
mi... mi... milovat a... a zabít!
(přiloudá Háta, Kecal a Mícha)
HÁTA
Aj, proč jsi tak smuten, Vašíčku?
buď vesel, synáčku!
Ožeň se a bude ti blaze na zemi.
Aj, proč jsi tak smuten, Vašíčku?
buď vesel, synáčku!
Ožeň se a bude ti blaze na zemi.
VAŠEK
Já... já... já se bojím!
Já... já... já se bojím!
HÁTA
Ceho se bojíš, drahoušku?
Vždyt' se ti nic zlého nemůže státi;
dostaneš ženu a to je
nejlepší věc na světě.
Ceho se bojíš, drahoušku?
Vždyt' se ti nic zlého nemůže státi;
dostaneš ženu a to je
nejlepší věc na světě.
KECAL
Ba věru! Vašíček podepíše
smlouvu a bude všecko v pořádku.
Ba věru! Vašíček podepíše
smlouvu a bude všecko v pořádku.
VAŠEK
Na... na... nač se ma... ma... mám podepsat?
Na... na... nač se ma... ma... mám podepsat?
MÍCHA
Že si vezmeš Mařenku Krušinovu za ženu.
Že si vezmeš Mařenku Krušinovu za ženu.
VAŠEK
Já... já ji ne... ne ... nechci.
Já... já ji ne... ne ... nechci.
HÁTA, KECAL, MÍCHA
Aj, jakže? Jakže, nechce ji?
Copak, copak se přihodilo?
Mluv, Vašku, co tu myšlenku
ti do hlavy vložilo?
Aj, jakže? Jakže, nechce ji?
Copak, copak se přihodilo?
Mluv, Vašku, co tu myšlenku
ti do hlavy vložilo?
VAŠEK
O... ona by mne o... otrávila,
ži... života mne zba... zbavila.
O... ona by mne o... otrávila,
ži... života mne zba... zbavila.
HÁTA, KECAL, MÍCHA
Jaký to hloupý nápad!
Mluv, kde jsi to sebral?
Jaký to hloupý nápad!
Mluv, kde jsi to sebral?
VAŠEK
(tajemné)
Mně to ně... ně... někdo dnes povídal.
HÁTA, KECAL, MÍCHA
Kdo byl ten prostopášník?
Kdo byl ten prostopášník?
VAŠEK
Jakás panenka.
Jakás panenka.
HÁTA, KECAL, MÍCHA
A co ti pověděla?
A co ti pověděla?
VAŠEK
Je hezounká mne ráda má.
Je hezounká mne ráda má.
HÁTA
A znáš-li ji?
A znáš-li ji?
VAŠEK
Ne... neznám.
Ne... neznám.
(Schová se bázlivě)
HÁTA, KECAL, MÍCHA
V tom vězí ňáký podvod.
Není v tom nikdo jiný,
než ten pacholek sám.
Já všecko vyzkoumám.
On všecko vyzkoumá.
V tom vězí ňáký podvod.
Není v tom nikdo jiný,
než ten pacholek sám.
Já všecko vyzkoumám.
On všecko vyzkoumá.
(Rychle vstoupí Krušina, Ludmila, Mařenka)
MAŘENKA
Ne, tomu nevěřím,
pouhé to šálení,
můj drahý Jeníček
tak bezbožný není!
Ne, tomu nevěřím,
pouhé to šálení,
můj drahý Jeníček
tak bezbožný není!
KRUŠINA
A přec to pravda je.
A přec to pravda je.
KECAL
O čem pochybuje?
O čem pochybuje?
KRUŠINA
Že Jeník ji prodal.
Že Jeník ji prodal.
KECAL
Viz! Zde se podepsal.
Tři sta mu vyplatíme
a tak se ho sprostíme.
Viz! Zde se podepsal.
Tři sta mu vyplatíme
a tak se ho sprostíme.
MAŘENKA
Ó, hanebné to šálení-
ó, mužské srdce klamné.
Sám přísahal, že celý svět
by obětoval za mne.
Ó, hanebné to šálení-
ó, mužské srdce klamné.
Sám přísahal, že celý svět
by obětoval za mne.
KRUŠINA
Nuž, utiš se, Mařenko,
aspoň's ho poznala
a víš jak jsi se v milém
svém trpce zklamala.
Nuž, utiš se, Mařenko,
aspoň's ho poznala
a víš jak jsi se v milém
svém trpce zklamala.
KECAL
Nuž, podepiš, panenko,
i Vašiček - kde je?
Nuž, podepiš, panenko,
i Vašiček - kde je?
LUDMILA
Aj, vizte tamto zase
na hrázi zevluje.
Aj, vizte tamto zase
na hrázi zevluje.
MAŘENKA
Já nikdy nepodpíšu,
já nechci Vaška mít,
raději samotinká
chci věčně věrně žít.
Já nikdy nepodpíšu,
já nechci Vaška mít,
raději samotinká
chci věčně věrně žít.
LUDMILA, HÁTA, KRUŠINA,
MÍCHA, KECAL
Nedá se jinak dělat,
to musí, to musí být.
MÍCHA, KECAL
Nedá se jinak dělat,
to musí, to musí být.
KECAL
Hej, Vašku, hej, Vašíčku,
pojd' sem pak na chviličku!
Hej, Vašku, hej, Vašíčku,
pojd' sem pak na chviličku!
Výstup 5
VAŠEK
(velmi ostýchavě)
Co... co pořáde chcete?
(Spatří Mařenku)
A ta... ta... ta to byla.
LUDMILA, HÁTA, KRUŠINA
MÍCHA, KECAL
Mařenka že ta to byla?
MÍCHA, KECAL
Mařenka že ta to byla?
VAŠEK
Ano, ano, ta to byla!
Ano, ano, ta to byla!
VŠICHNI
Co tě tak postrašila?
Co tě tak postrašila?
VAŠEK
Ta... te mi povídala,
že by mně milovala.
Ta... te mi povídala,
že by mně milovala.
VŠICHNI
Nuž, to je Mařenka,
budoucí žena tvá.
Nuž, to je Mařenka,
budoucí žena tvá.
VAŠEK
Ta... ta se mi líbí.
Ta... ta se mi líbí.
KECAL
Tak tedy bez procesů
a beze všech excesů
podepište smlouvu hned!
Tak tedy bez procesů
a beze všech excesů
podepište smlouvu hned!
MAŘENKA
(pláče)
Tak mne nechte chvíli,
já si rozmyslím.
já si rozmyslím.
VŠICHNI
Rozmysli si, Mařenko,
rozmysli,
na své štěstí
dobře pomysli!
Máš cestu před sebou
převábivou,
nedej se svésti
svéhlavostí svou,
rozmysli si Mařenko,
rozmysli,
na své štěstí
dobře pomysli!
Rozmysli si, Mařenko,
rozmysli,
na své štěstí
dobře pomysli!
Máš cestu před sebou
převábivou,
nedej se svésti
svéhlavostí svou,
rozmysli si Mařenko,
rozmysli,
na své štěstí
dobře pomysli!
MAŘENKA
Ano, dobře rozmyslím.
Ano, dobře rozmyslím.
(Všichni mimo Mařenku odejdou.)
Výstup 6
MAŘENKA
(sama)
Oh, jaký žal! Jaký to žal,
když srdce oklamáno! -
Však přece ještě nevěřím,
ač stojí tam napsáno. -
Nevěřím, až s ním promluvím,
snad ani o tom neví! -
Ó, kýž se mi v nesnázi té
skutečná pravda zjeví! -
Ten lásky sen, jak krásný byl,
jak nadějně rozkvítal,
a nad ubohým srdcem mým
co tichá hvězda svítal.
Jak blahý život s milencem
v snu tomto jsem si přála,
tu osud přivál vichřici
a růže lásky zvadla.
Ne, ne, není možný taký klam;
tenť smutnou byl by ranou,
a rozplakala by se zem
nad láskou pochovanou!
Ten lásky sen, atd.
když srdce oklamáno! -
Však přece ještě nevěřím,
ač stojí tam napsáno. -
Nevěřím, až s ním promluvím,
snad ani o tom neví! -
Ó, kýž se mi v nesnázi té
skutečná pravda zjeví! -
Ten lásky sen, jak krásný byl,
jak nadějně rozkvítal,
a nad ubohým srdcem mým
co tichá hvězda svítal.
Jak blahý život s milencem
v snu tomto jsem si přála,
tu osud přivál vichřici
a růže lásky zvadla.
Ne, ne, není možný taký klam;
tenť smutnou byl by ranou,
a rozplakala by se zem
nad láskou pochovanou!
Ten lásky sen, atd.
Výstup 7
JENÍK
(přikvapí)
Mařenko má, Mařenko má,
hvězdo mého žití!
mluv, jak stojí naše věc,
a čeho se nadíti?
hvězdo mého žití!
mluv, jak stojí naše věc,
a čeho se nadíti?
MAŘENKA
Jdiž pak! Ty jsi mne oklamal,
ty's hanebně se choval! -
Kterak jsi snížil sebe sám,
že jsi mé srdce prodal. -
Mluv! Je to pravda, čili nic?
Ano, neb ne-ni slova víc!
Jdiž pak! Ty jsi mne oklamal,
ty's hanebně se choval! -
Kterak jsi snížil sebe sám,
že jsi mé srdce prodal. -
Mluv! Je to pravda, čili nic?
Ano, neb ne-ni slova víc!
JENÍK
Jen dovol, abych ti vyložil.
Jen dovol, abych ti vyložil.
MAŘENKA
Já nechci žádných výkladů!
Rci, pravdivě-li psáno.
Já nechci žádných výkladů!
Rci, pravdivě-li psáno.
JENÍK
Nuž tedy: Ano, ano, ano!
Nuž tedy: Ano, ano, ano!
MAŘENKA
(plačtivé)
Nuž tedy, jdi a neobjev
se mi před tváří více!
se mi před tváří více!
JENÍK
Jen dovol mi, bych zulíbal
tvé krásné, drahé líce.
Jen dovol mi, bych zulíbal
tvé krásné, drahé líce.
MAŘENKA
Naší už lásky konec je,
a já-já si vezmu Vaška!
Naší už lásky konec je,
a já-já si vezmu Vaška!
JENÍK
(směje se)
Ha, ha, ha, aj tot' by byla rozkošná,
veselá věru fraška!
veselá věru fraška!
MAŘENKA
Tak?
Ty se ještě vysměješ?
Tak?
Ty se ještě vysměješ?
JENÍK
Mámt' věru proč se smáti -
jen dovol, bych ti vyložil!
Mámt' věru proč se smáti -
jen dovol, bych ti vyložil!
MAŘENKA
Já nechci poslouchati!
Já nechci poslouchati!
JENÍK
Tak tvrdošíjná, dívko, jsi,
že nechceš pravdu zvědět!
Což mohl bych do tváří tvých
tak směle primo hledět?
Tak tvrdošíjná, dívko jsi,
že nechceš pravdu zvědět!
Tak tvrdošíjná, dívko, jsi,
že nechceš pravdu zvědět!
Což mohl bych do tváří tvých
tak směle primo hledět?
Tak tvrdošíjná, dívko jsi,
že nechceš pravdu zvědět!
MAŘENKA
Tak ošemetný muž jsi ty,
nechci o tobě vědět,
ni do falešných tváří tvých
co živa více hledět!
Tak ošemetný muž jsi ty,
nechci o tobě vědět,
ni do falešných tváří tvých
co živa více hledět!
Výstup 8
KECAL
Hle, hle, chasníku, čekáš už na peníze?
No, měj jen malé strpení?
Jak bude smlouva podepsána budeš
vyplacen na krejcar.
Hle, hle, chasníku, čekáš už na peníze?
No, měj jen malé strpení?
Jak bude smlouva podepsána budeš
vyplacen na krejcar.
MAŘENKA
Ha, té hanebnosti!
Ha, té hanebnosti!
KECAL
No, a ty, Mařenko,
vezmeš si syna Míchova?
No, a ty, Mařenko,
vezmeš si syna Míchova?
JENÍK
Tot' se rozumí, že si ho vezme,
a nikdo jiný ji dostati nesmí,
na to přísahám!
Tot' se rozumí, že si ho vezme,
a nikdo jiný ji dostati nesmí,
na to přísahám!
KECAL
Tys hodný hoch a máš z toho rozum.
Tys hodný hoch a máš z toho rozum.
MAŘENKA
Tys hanebník a lhář. –
Ne, ne, ted' zrovna ne, nevezmu
si ho a kdybych měla umříti!
Tys hanebník a lhář. –
Ne, ne, ted' zrovna ne, nevezmu
si ho a kdybych měla umříti!
JENÍK
(ke Kecalovi)
Co mi dáte, když ji přemluvím,
aby si vzala syna Míchova?
aby si vzala syna Míchova?
MAŘENKA
Jakže?
Ty mne ještě chceš k tomu přemlouvati?
Ne, takového něco svět
ještě neviděl a neslyšel!
Jakže?
Ty mne ještě chceš k tomu přemlouvati?
Ne, takového něco svět
ještě neviděl a neslyšel!
JENÍK
Utiš se, dívko, utiš se
a důvěřuj v slova má!
Vždyt nevíš, jaké za tím vším
se štěstí pro tě chová.
Syn Míchův tebe miluje,
jak nikdo na tom světě.
I věř, že z toho sňatku ti
plno blaha vykvete.
Utiš se, dívko, utiš se
a důvěřuj v slova má!
Utiš se, dívko, utiš se
a důvěřuj v slova má!
Vždyt nevíš, jaké za tím vším
se štěstí pro tě chová.
Syn Míchův tebe miluje,
jak nikdo na tom světě.
I věř, že z toho sňatku ti
plno blaha vykvete.
Utiš se, dívko, utiš se
a důvěřuj v slova má!
MAŘENKA
Ó, Bože, ó, Bože, slova tvá
mne věru usmrcují.
Ó, Bože, ó, Bože, slova tvá
mne věru usmrcují.
KECAL
Já neslyšel jsem moudřejších
a všemu přisvědčuji.
Teď přivedu sem rodiče
a svědky zavoláme
a všemu tomu zdráhání
už konec uděláme.
Já neslyšel jsem moudřejších
a všemu přisvědčuji.
Teď přivedu sem rodiče
a svědky zavoláme
a všemu tomu zdráhání
už konec uděláme.
MAŘENKA
Já přivolám sem rodiče
a všecky svoje známé
a okamžení trapnému
už konec uděláme.
Já přivolám sem rodiče
a všecky svoje známé
a okamžení trapnému
už konec uděláme.
JENÍK
Ted' přiveďte sem rodiče
a svědky zavoláme,
a celé komedii té
už konec uděláme.
Ted' přiveďte sem rodiče
a svědky zavoláme,
a celé komedii té
už konec uděláme.
(Mařenka)
Což ještě nepochopuješ?
MAŘENKA
Jdi! Co tu ještě chceš?
Jdi! Co tu ještě chceš?
(Jeník poodstoupí.)
Výstup 9
SBOR
Jak jsi se, Mařenko, rozmyslila,
mluv, by se věc dobře ukončila!
Jak jsi se, Mařenko, rozmyslila,
mluv, by se věc dobře ukončila!
MAŘENKA
(pro sebe)
Já pomstím se a učiním,
v co on snad sám nevěřil.
Ó, křivě, křivě, Jeníku,
jsi střely své zaměřil!
v co on snad sám nevěřil.
Ó, křivě, křivě, Jeníku,
jsi střely své zaměřil!
(ke všem)
Já učiním, jak žádáte.
VŠICHNI
Bud' zdráva, Mařenko!
Tak konec všemu rozbroji,
a svatba hned se vystrojí!
Bud' zdráva, Mařenko!
Tak konec všemu rozbroji,
a svatba hned se vystrojí!
JENÍK
(předstoupí)
Ba, svatba vystrojí se hned
a veselit se bude svět!
a veselit se bude svět!
MÍCHA, HÁTA
(v úžasu)
Hle, Jeník. Kde se tady vzal?
JENÍK
Nuž, otče, dosti dlouho jsem
se v cizině už potloukal.
Jest, tuším, svrchovaný čas,
bych domů podíval se zas.
Nuž, otče, dosti dlouho jsem
se v cizině už potloukal.
Jest, tuším, svrchovaný čas,
bych domů podíval se zas.
KECAL
Aj, pravda-li či pouhý sen,
že prostý, chudý chasník ten,
jest Jeník, starší Míchův syn?
Vždyt praveno, že jest vojín!
Aj, pravda-li či pouhý sen,
že prostý, chudý chasník ten,
jest Jeník, starší Míchův syn?
Vždyt praveno, že jest vojín!
JENÍK
Vskutku jsem otce Míchy syn,
jak vidíte. Ač nevojín,
přec mnoho bojů s osudem
na cestách svých podstoupil jsem,
Vskutku jsem otce Míchy syn,
jak vidíte. Ač nevojín,
přec mnoho bojů s osudem
na cestách svých podstoupil jsem,
HÁTA
Aj, měl jsi ještě času dost
k svému potulování.
Aj, měl jsi ještě času dost
k svému potulování.
JENÍK
Aj, vímt' já bez hádání,
že vítaný vám nejsem host.
Však neškodí! Tot maličkost!
Jen když k své milé právo mám,
jsa synem otce Míchy sám.
Aj, vímt' já bez hádání,
že vítaný vám nejsem host.
Však neškodí! Tot maličkost!
Jen když k své milé právo mám,
jsa synem otce Míchy sám.
HÁTA
To neplatí,
to podvod jest.
To neplatí,
to podvod jest.
JENÍK
Ne podvod, pouhá jenom lest,
co psáno je, to psáno!
Hle, jsme tu dva -
kterému z nás
dá sama Mařenka svůj hlas,
tomu buď štěstí přáno!
Ne podvod, pouhá jenom lest,
co psáno je, to psáno!
Hle, jsme tu dva -
kterému z nás
dá sama Mařenka svůj hlas,
tomu buď štěstí přáno!
MAŘENKA
(radostně)
Ach, ted jsem tě pochopila,
Jeníčku můj, jsem tvá, jsem tvá!
Jeníčku můj, jsem tvá, jsem tvá!
KECAL
Aj, prohnaný to člověk jest,
již poražen jsem všady!
O reputaci mou a čest `
mne připravila jeho lest,
nevím si věru rady!
Aj, prohnaný to člověk jest,
již poražen jsem všady!
O reputaci mou a čest `
mne připravila jeho lest,
nevím si věru rady!
MÍCHA
(ke Kecalovi)
Ta vaše moudrost vás
na chvíli opustila!
na chvíli opustila!
HÁTA
Ba, rceme přímo: hloupá věc
se vám tu přihodila.
Ba, rceme přímo: hloupá věc
se vám tu přihodila.
MAŘENKA, JENÍK, HÁTA,
LUDMILA, MÍCHA, KRUŠINA, SBOR
LUDMILA, MÍCHA, KRUŠINA, SBOR
(všichni se smějí)
Ha, ha, ha
Ta vaše moudrost vás
na chvíli opustila!
Ba, rceme přímo: hloupá věc
se vám tu přihodila.
Ta vaše moudrost vás
na chvíli opustila!
Ba, rceme přímo: hloupá věc
se vám tu přihodila.
Výstup 10
(Hluk za scénou.)
JEDEN KLUK
Spaste duši! Medvěd se utrh'!
Spaste duši! Medvěd se utrh'!
DRUHÝ KLUK
Medvěd se splašil.
Běží zrovna sem!
Medvěd se splašil.
Běží zrovna sem!
(Vašek vyběhne jako medvěd oblečený",
strhne medvědí kůži s hlavy.)
strhne medvědí kůži s hlavy.)
VAŠEK
Ne... ne... nebojte se! Já... já ne... nejsem
medvěd! Já...já...já jsem Vašek!
Ne... ne... nebojte se! Já... já ne... nejsem
medvěd! Já...já...já jsem Vašek!
(Všichni se dají do hlasitého smíchu.)
HÁTA
Ty bloude, cos to učinil?
Jaká to hanba!
Klid' se odsud, darebo,
a svleč se z té maškary!
Ty bloude, cos to učinil?
Jaká to hanba!
Klid' se odsud, darebo,
a svleč se z té maškary!
(Chytne ho za rameno a táhne ho do hospody)
KRUŠINA
Nuže, kmotře Mícho!
Ted' snad přece uznáte,
že s Vaškem ničeho není.
Vždyť nemá ještě rozum.
Pomněte, kmotře,
Jeník že váš syn, váš syn je krevný!
Nuže, kmotře Mícho!
Ted' snad přece uznáte,
že s Vaškem ničeho není.
Vždyť nemá ještě rozum.
Pomněte, kmotře,
Jeník že váš syn, váš syn je krevný!
LUDMILA
Rád bud'te,
že jste po dlouhém
zas syna nabyl čase,
podejte ruku otcovskou
a smiřte se s ním zase!
Rád bud'te,
že jste po dlouhém
zas syna nabyl čase,
podejte ruku otcovskou
a smiřte se s ním zase!
MÍCHA
Staniž se tedy, staniž se,
dám vám své požehnání.
Staniž se tedy, staniž se,
dám vám své požehnání.
MARENKA, LUDMILA, JENÍK,
MÍCHA, KRUSINA, SBOR
Dobrá věc se podařila,
věrná láska zvítězila!
Šťastně ukončen jest boj,
veselá se svatba stroj!
MÍCHA, KRUSINA, SBOR
Dobrá věc se podařila,
věrná láska zvítězila!
Šťastně ukončen jest boj,
veselá se svatba stroj!
Konec