Prodaná nevěsta

Bedřich Smetana

Původní premiéra opery Prodaná nevěsta se konala 30.5.1866 v nezaplněném pražském Prozatímním divadle, především dražší místa nebyla obsazena.
Role:
Krušina, sedlák: Josef Paleček (baryton)
Ludmila, jeho manželka: Marie Procházková (soprán)
Mařenka, jejich dcera: Eleonora Ehrenbergová (soprán)
Mícha, gruntovník: Vojtěch Šebesta (bas)
Háta, jeho manželka: Marie Pisarovicová (mezzosoprán)
Vašek, jejich syn: Josef Kysela (tenor)
Jeník, Míchův syn z prvního manželství: Jindřich Polák (tenor)
Kecal, vesnický dohazovač: František Hynek (bas)
Esmeralda, komediantka: Tereza Ledererová (soprán)
Indián, komediant: Josef Krtin (bas)
Principál komediantů: Jindřich Mošna
dirigent:Bedřich Smetana, režie: Franz Thormé, výprava: Josef Macourek
 
Tehdy měla jen dvě jednání. Smetana pak v roce 1869 do ní dokomponoval tance pro inscenaci v Komické opeře v Paříži a v témže roce dílo rozšířil na tři jednání. Konečnou podobu pak Prodaná nevěsta získala v r. 1870, kdy Smetana prokomponoval všechny mluvené dialogy do zpívaných recitativů. Takto byla uvedena v r. 1871 v Petrohradě a v r. 1892 ve Vídni; to pak otevřelo této opeře cestu na další světová jeviště.
 
Libreto napsal Karel Sabina, Smetana mu za něj podle zprávy v časopise Slavoj (1. 12. 1863) zaplatil deset zlatých. Sabina se opřel o svou starší povídku Vesničané (1847) a humoristický román Věčný ženich (1857), ve kterém se již objevuje stejně jako v Prodané nevěstě dohazovač a vypočítavá matka. Název opeře dal sám skladatel, nechal se inspirovat názvem činohry A. Wehla Ženich prodá svou nevěstu, která byla v té době na repertoáru Prozatímního divadla a veselohrou Jana Nerudy Prodaná láska (1859).


 
Synopse:

1. jednání
Vesnice je celá vyšňořená do svátečního. Je pouť a daří se: sluníčko mile svítí, muzikanti se už chystají, a tak se mladí i staří radují a veselí. Jen jednomu hezkému párku není do tance. O poutích, kdy se z okolních vesnic sjíždějí příbuzní a známí, se vyřizují i důležité problémy. Mařenčini rodiče čekají návštěvu sedláka Míchy, jemuž se při sjednávání půjčky Mařenčin otec sedlák Krušina zavázal, že provdá dceru za jeho syna. Dnes tedy má ten neznámý ženich přijít na námluvy a k tomu ještě je Mařenčin Jeník v poslední době nějak zamlklý. Snad ho ta tajná láska trápí? Jeník utěšuje nešťastnou Mařenku. Vypráví jí o tom, že musil opustit domov, protože se nemohl shodnout se zlou macechou. Mařenka je dojata. Oba milenci si přísahají věrnost. Po návsi se však blíží Krušinovi se svým hostem, dohazovačem Kecalem, a Jeník se jim raději vyhne. Zato Mařenka musí vyslechnout Kecalovy chvalozpěvy na vzácného ženicha a otcovo důrazné připomenutí slibu daného Míchovi. Tu nezbude Mařence nic jiného než přiznání: "Mám už jiného..."Rodiče jsou překvapeni, ale Kecal předstírá, že tím není nijak zaskočen, že dá všechno do pořádku. Začne rozmluvou s Jeníkem.

2. jednání
V hospodě je veselo. Chasníci a děvčata tančí, jen Mařenka se obecného veselí nemůže účastnit. Musí bojovat o svou lásku. Mezi mládeží spatří nastrojeného jelimánka - to bude asi její ženich! Vezme ho stranou, zachová své inkognito a doví se, že je to opravdu Vašek Mícha; hned pozná, že s ním nebude těžké pořízení. Proč so má brát Krušinovic Mařenku? Ta by mu stejně po svatbě utekla! Ať si raději všímá ostatních děvčat, která po něm blázní! Nakonec se zmatený Vašek zapřísahá, že nechce Mařenku ani vidět, protože se mu tahle jezká a milá dívka tuze zalíbila.
Také Jeník dostává příležitost podniknout kroky na záchranu své lásky. Dohazovač mu nabízí hory doly. když Jeník zjistí, že vyjednává za Míchova syna, je hned povolnější. Nakonec se 300 zlatých odřekne své milé s podmínkou, že ji nedostane nikdo jiný než Míchův syn. Jeho skutek je obecně odsouzen jako podlost a Jeník sotva stačí utíkat z hospody před rozezlenou mládeží.

3. jednání
Vašek má plnou hlavu starostí, když pomyslí, že by se mohl dostat do spárů té dračice Mařenky. Najednou - trubka, buben, pikola - komedianti! Všichni se sbíhají a sledují improvizovanou produkci, "malou zkoušku". Vaškovi se líbí komediantka Esmeralda. Ta je ovšem světem zkušená, hned zpozoruje nesmělého nápadníka a v žertu s ním koketuje. Na nešťastného Vaška se řítí další pohroma. Principál si ho vyhlédl jako náhradníka za opilého Frantu, který ve střízlivém stavu mistrně vystupuje v medvědí kůži. S pomocí Esmeraldy přemluví principál Vaška, aby "milostné zvířátko"na zkoušku zahrál - Esmeralda bude potom jeho!
Mařenka je zdrcena, když se dozví, že ji Jeník prodal. Je rozhodnuta se ze vzdoru podrobit přání rodičů a nechce slyšet od Jeníka ani slovo vysvětlení. Už se zdá být všechno ztraceno, když vystoupí Jeník jako starší syn Tobiáše Míchy!  Mařenka hned chápe Jeníkovu chytrou kličku a za chvíli se všichni kecalovi vysmívají. Jeho moudrost ho tentokrát opustila! Najednou vznikne panika: "Medvěd se utrh´a běží rovnou sem!"Zachraň se kdo můžeš! Medvěd se zastaví a sejme hlavu - je to Vašek! Ta ostuda! milující matka a otec Mícha ženou nešťastníka pryč. Zbývá skutečně jen jeden ženich - ten pravý. Otec Mícha dává své požehnání, propuká jásot: "Dobrá věc se podařila, věrná láska zvítězila!"


 
LIBRETO
 


DĚJSTVÍ PRVNÍ


Výstup I


(Náves. Po druhé straně hospoda. Pout’. Mařenka, Jeník, selský lid)


SBOR

Proč bychom se netěšili,

když nám Pán Bůh zdraví dá,

kdož z nás ví, zdaž pout’ budoucí

vesele tak uhlídá.

A kdo ženat, která vdaná,

rozžehnej se s radovánky.

Žena doma hospodaří,

muž se uhlídá za džbánky.

Ouvej, ouvej,

konec radostí,

hrnou se starosti, zlosti, mrzutosti!

Ouvej, ouvej!

Proč bychom se netěšili,

když nám Pán Bůh zdraví dá,

jenom ten jest v pravdě šťasten,

Kdo života užívá.


JENÍK

Proč jsi tak zasmušilá,

má drahá Mařenko?


MAŘENKA

Mám zlé tušení -

matička mi pravila,

že nás navštíví o pouti

souzený mi ženich můj-

Bože! Jak to skončí?


JENÍK

Dobře! Nic se nestrachuj

a ve mne se důvěřuj!

Bude-li jen vůle tvá

pevná a neústupná!


SBOR

Nechte vzdechů, nechte lkání -

vaše věrné milování

nemine se požehnání.

Proč bychom se netěšili atd.

Pojďte s námi k tanci, zpěvu,

vzniknout nedopřejte hněvu,

muzika začíná,

do kola, do kola!


(Odejdou do hospody.)


Výstup 2


MAŘENKA

Tak tedy přece se to státi má!

Ó, já nešťastná!


JENÍK

Mařenko! Co tě tak zarmoutilo?

Co se stalo?


MAŘENKA

Nediv se, Jeníčku!

Dnes má přijíti sedlák Mícha

se synem na námluvy k nám.

Snad už jsou ve vsi.


JENÍK

A ty, co jim odpovíš?


MAŘENKA

Co jim odpovím?

Na to se ještě můžeš ptáti?

Mohu-li přináležeti jinému, než tobě, Jeníčku?

Ale rodiče! Otec můj vázán –


JENÍK

To je ovšem smutné!


MAŘENKA

Tys jaksi nesmělý, Jeníčku, a ostýchavý.

Jako by ses něčeho bál, či snad někoho.

Jeníčku, přísahej mi, že nemáš jiné lásky,

jiného závazku. Věř, že mi už nejednou

napadlo, že truchlíš pro nějakou milenku.


JENÍK

Nikdy, nikdy!


MAŘENKA

Kdybych se co takového o tobě dověděla,

krutou pomstychtivou zlobou na tě

bych zanevřela.

Tedy pověz mi, můj Jeníčku,

proč jsi se tak rozhněval,

že jsi domov svůj opustil

a milence výhost dal?

Pověz mi Jeníčku.

Konečně je celá minulost

tvá v jakési tajemství zahalena,

a už i otec můj se několikráte o tom zmínil.


JENÍK

Má minulost byla ovšem velmi trudná.

Jsem syn dosti zámožného otce,

ale matka mi záhy zemřela.

Na neštěstí se otec

podruhé oženil, a macecha

mne brzo vypudila z domu.

Odebral jsem se do světa a nastoupil

jsem službu u cizích lidí.


JENÍK, MAŘENKA

Jako matka požehnáním

takž kletbou macecha zlá,

když zanevře na sirotka,

slova lásky proň nemá.


JENÍK

Necht’ se jak chce děje,

věrné milování

nepřeruší žádné zloby naléhání.


JENÍK, MAŘENKA

Věrné milování

nepřeruší žádné zloby naléhání.

Lásku jsme si přísahali,

slovo jsme si navždy dali,

v každé době

věrni zůstaneme sobě.


MAŘENKA

Hle, zde jsou!

Otec s nimi přichází, hledají mne.


JENÍK

Nechci, by mne viděli.

Sbohem, dívko milená!

Nezapomeň na mne.


JENÍK, MAŘENKA

Sbohem!


 


Výstup 3


KECAL

Jak vám pravím, pane kmotře,

i vy jste dal své slovo,

a když jste to slovo vyřkl,

všecko je hotovo.

Jen se ve mne důvěřujte,

mám rozumu tolik,

že neujde bystrohledu

mému na zdi kolík.

A jestli se dcera vaše

bude zpěčovati,

uzříte, jak ji naučím

pěkně poslouchati.

Jak vám pravím atd.


KRUŠINA

No, co říkáš, matko?

Já jsem spokojen.


LUDMILA

To se nedá provést

za jedinký den,

potřeba tu přemýšleti

a poptat se nevěsty,

jestli nějaká překážka

nevloží se do cesty.


KECAL

Co překážka! Vaše vůle

a má chytrost zvítězí

nade vším, co překážkou

se sňatku nám kde objeví.


LUDMILA

Přijde na to, jaký je ženich.


KECAL

Jaký ženich, jaký ženich?

Marnát’ věru otázka,

že je dobrý, pochopíte,

když za něho ručím já!

Tobiáše Míchu znáte,

neznáte-li, pravím vám,

že za jeho krásný statek

hned čtyřicet tisíc dám.

Jak vám pravím atd.


LUDMILA

To se nedá provést za jediný den.


KRUŠINA

Já jsem spokojen.


KECAL

Jen se ve mne důvěřujte atd.


KRUŠINA

Ovšem, Tobiáše Míchu znám

už od dětství, má dva syny,

Jeníka z první manželky

a Vaška z druhé,

z těch neznám ani jednoho, ani druhého.


KECAL

To je pravda. Vy jste se ale před dávnými

lety rukou dáním před svědky zavázal,

že dáte dceru svou jeho synovi.


LUDMILA

A za kterého syna to vlastně mluvíte?


KECAL

Za kterého? Vždyt’ nemá než jednoho-Vaška.

Druhý syn z první ženy jest tulák a nezbeda.

Nikdo o něm neví.


KRUŠINA

Nu, a jakýpak je ten Vašek?

Proč jste ho nepřivedl hned s sebou?


KECAL

Mladík slušný a mravů víc tichých,

neváží si žertů a slov lichých,

pravý beránek to povahou.

Není na něm vady ani viny,

všecky matky by si přály syny

s duší jak Vaškova, přemilou.

Mladík slušný atd.

Není velký ani malý,

není tučný ani suchý,

není chromý ani hluchý,

není furiant ni hloupý,

marnotratník ani skoupý.

Slovem, všecko v míře pravé,

tělo jako lípa zdravé -

statek za třicet tisíc.

Nuže, kdo si přeje víc?

Mladík slušný atd.


KRUŠINA, LUDMILA

Vaše chvála mnoho platí,

vašim slovům věříme.


KECAL

Není velký atd.


Výstup 4


KRUŠINA, LUDMILA, KECAL

Tu ji máme, tu ji máme,

rozumně s ní pojednáme.


MAŘENKA

Aj, tatínku, aj, maminko,

pročpak mne hledáte?


KECAL

Ptal jsem se jich,

koho ráda máte.

Nemáte-li žadného

srdci svému milého,

přivedu vám mladíka

vážného a vzácného.


MAŘENKA

Vážného a vzácného?


KRUŠINA

Vždyt’ ho uhlídáš,

sama ho poznáš.


LUDMILA

Nebude-li se ti líbit,

košíček mu dáš.


KRUŠINA, LUDMILA

Vždyt’ ho uhlídáš,

sama ho poznáš,

Nebude-li se ti líbit,

košíček mu dáš.


MAŘENKA

Vždyt’ ho uhlídám,

sama ho poznám.

Nebude-li se mi líbit,

košíček mu dám.


KECAL

Tak tedy skončíme,

smlouvu učiníme.

Mařenka at’ řekne „ano",

a bude vše vykonáno.


MAŘENKA

To nejde tak rychle,

jak si myslíte,

jaký v tom je háček,

ani nevíte.


KECAL

Háček sem, háček tam,

překážky neznáme!

K čemu já svůj rozum dám,

všecko překonáme.


MAŘENKA

Mám už jiného,

mně přemilého.


KRUŠINA, LUDMILA

Má už jiného,

jí přemilého.


KECAL

Tomu ještě dnes dá kvinde,

at’ si hledá štěstí jinde.


MAŘENKA

Slovo své jsem mu už dala.


KECAL

Na slova my nic nedáme.


MAŘENKA

Smlouvu jsem už podepsala.


KECAL

My tu smlouvu roztrháme.


MAŘENKA

Zkuste to, zkuste to atd.


KECAL

Věřte jenom v rozum můj,

a vše půjde stůj co stůj.

Ostrá mysl má, můj hled,

ten pronikne celý svět.

Co nikdo nevypřede,

to můj rozum dovede.


MAŘENKA, KRUŠINA, LUDMILA

Co nikdo nevypřede,

jeho rozum dovede.


MAŘENKA

Jeník neupustí, to vím,

a mohu za to vsadit svůj život.


KRUŠINA

Upustí nebo neupustí,

na tom málo záleží.

Zavázal jsem

se Tobiáši Míchovi před svědky!


LUDMILA

Ale prosím tě, muži, jaký to závazek?


KECAL


(vytahuje úpis z kapsy)


Zde ho mám! Černé na bílém!

Podepsáni Mícha

i Krušina i svědkové.


 


MAŘENKA

Co je do toho! To nic neplatí.

Já a Jeník o tom

nic nevíme a nepopustíme.


(Odejde.)


Výstup 5


(Předešlí. Později sousedé

a plesající mládež)


KECAL

Ach, jak svět je zvrácený!


KRUŠINA

Kdepak jste ale nechal Míchu a syna jeho, toho

váženého a vzácného ženicha? Bylo by slušno,

aby on promluvil s Mařenkou.


KECAL

Inu ovšem! Ale on není zvyklý

mluvit se ženskými.

Je ostýchavý jako panenka.


KRUŠINA

To bude těžké namlouvání.


KECAL

Ted' ale, kmotře bylo by nejlíp, kdybyste jako

náhodou sešel se s Míchou v druhé hospodě.

Tady bude hlučno, chystají se k tanci. Já zatím

vyhledám Jeníka a promluvím s ním.


(Lid se schází před hospodou.

Staří zasedají za stoly a mládež

se hotoví k tanci.)


SBOR (Polka)

Pojď sem, holka, toč se, holka,

pokud vábí skočná polka;

ruka v ruce, hledy v hled,

s námi toč se celý svět!

Basa bručí, cimbál cinká,

kolem uší jen to břinká,

pod nohama skáče zem,

věru postát nemůžem.


 


 


DĚJSTVÍ DRUHÉ


 


Výstup 1


(Uvnitř venkovské hospody. Jeník a chasa


za stoly při džbánech, v pozadí sedí Kecal)


SBOR

To pivečko to věru je nebeský dar,

vše psoty a trampoty vede nazmar

a sílí a dává kuráže,

ejchuchu!

Bez pivečka by člověk smutný byl zde host;

jet starostí na světě beztoho dost -

a blázen, kdo na ně se váže,

ejchuchu!


JENÍK

Aj, hoši mně věřte,

pravím na svou čest,

že láska nad víno i nad pivo jest,

a jediná na světě radost,

jež blahem naplňuje mladost.


SBOR

Ty's Jeníku,

po uši zamilován.

Jen at' ti to nezkazí

tamhleten pán.


KECAL

No, a stane-li se tak,

nebude mít z toho škody.

Dobrá rada a peníze

jsou dvě páky života,

kdo jich rozumně užívá,

ten se světem nemotá.


SBOR

To pivečko to věru

je nebeský dar, atd.


JENÍK

A láska jediná radost!


KECAL

A peníze! A peníze!


(Všichni se rozejdou po tanci. "Furiant")


Furiant


Výstup 2


VAŠEK


(přiloudá se)


Ma... ma... ma... matička

po... po... povídala,

že... že by rá... ráda

u... u... uhlídala,

kdybych se o... o... ženil,

svat... svat... svatbu vy... vystrojil;

jest... jest... li k tomu

ne... ne... nedospěje,

celá ve... ve... ves se mi

vy... vy... vysměje.


 


Výstup 3


MAŘENKA

Vy jste zajisté ženich Krušinovy Mařenky?


VAŠEK

A... ano, ja... jak to... to víte?


MAŘENKA

Což to není na vás vidět?

Jste tak vystrojen!

Celá ves o vás mluví a lituje vás.


VAŠEK

Li... lituje? A proč?


MAŘENKA

Proto, že Mařenka vás bude šidit,

nebot’ má jiného.


VAŠEK

Ja... jakpak může mít jiného, když ma... á mne?


MAŘENKA

Vás? Copak vás zná a vy ji?


VAŠEK

Ne... ne... ne... nezná, ale v!, že já jsem

je... je... její ženich.


MAŘENKA

Ovšem že ví, a proto se těší na to,

jak vás bude šidit

a vás soužit, abyste brzo umřel.


VAŠEK

To... to... to je hrůza! A... a... a... aie

ma... ma... maminka mi řekla, že se mu...

mu... mu... musím oženit!


MAŘENKA

Ovšem, proč by ne?

Tak švarný hoch!

Tady je nevěst,

až nazbyt, jen kdybyste chtěl.


VAŠEK

Já chci!


MAŘENKA

Známt' já jednu dívčinu,

ta po vás jen hoří;

dlouho, dlouho se pro vás

srdce její moří.


VAŠEK

O... o... och, och božíčku!

Jaké štěstí,

když... když dívčina po mně třeští!

Ó, jaké štěstí!

A ale Mařenka, co by řekla.


MAŘENKA

Nic, vždy by vám beztoho

po svatbě utekla.


VAŠEK

A má maminka, ta by křičela!


MAŘENKA

Přestala by,

nevěstu jak by uviděla.


VAŠEK

Je... je-li hezounká?


MAŘENKA

Zrovna jak Mařenka.


VAŠEK

Je... je-li mlad'ounká?


MAŘENKA

Zrovna jak Mařenka.

Známt’ já jednu dívčinu,

ta pro vás jen hoří;

dlouho, dlouho se pro vás

srdce její moří.


VAŠEK

O, božíčku, jaké štěstí!

A...a ta že by mne

vskutku chtěla?


MAŘENKA

Oh, kdybyste vy nechtěl,

žalem by umřela,

do vody by skočila,

uhlím by se zdusila,

dnem nocí by plakala,

že vás nedostala.


VAŠEK

Pro... proč plá... pláčete?


MAŘENKA

Protože ji nechcete.


VAŠEK

Já... já bych ji chtěl, jen... jen kdybych směl.


MAŘENKA

Vy se jen vymlouváte

a tu, jež vás miluje,

láskou umřít necháte.


VAŠEK

Ne... ne... ne... ne... ne... nechám,

je... je-li ja... jako vy,

už... už rád ji mám.


MAŘENKA

Já bych se vám líbila?


VAŠEK

Li... li... líbila!


MAŘENKA

Mne byste si vskutku vzal?


VAŠEK

Vza... vza... vza... vza... vzal!


MAŘENKA

Já bych vás milovala,

jako v plénkách chovala.

Tedy ruku na to dejte,

přísahejte, přísahejte,

že Mařenku nechcete,

že se jí na věky věkův

od dneška odřeknete.

Přísahejte!


VAŠEK


(rozpačitě)


Přísahati mám? To... to neudělám.


 


MAŘENKA

Mařenku kdo bude chtít,

zle se mu zde bude dít,

pomsta ho tu nemine!

Rychle se rozhodněte,

přísahu hned vyřkněte!


VAŠEK


(plačtivě)


Pří... pří... přísahám!


 


MAŘENKA

Mařenky se odříkám!


VAŠEK

O... o... odříkám!


MAŘENKA

Nechci ji ni viděti!


VAŠEK

Ni viděti!


MAŘENKA

Nechci o ní slyšeti!


VAŠEK

Ni slyšeti!


MAŘENKA

Znám já jednu dívčinu, atd.


VAŠEK

Oh, božíčku!

Jaké štěstí!


Výstup 4


KECAL

Jak pravím, hezká je, hodná,

bohatá a jmenuje se Běla.


JENÍK

Inu, ale kdož ví, bude-li mne chtít?


KECAL

To je má starost! Jen řekni,

že se Mařenky odříkáš.


JENÍK

Ne, to nejde!

Srdce by mi přitom puklo!


KECAL

Blázni byli, kordy měli!

Hlavní věc jsou teď peníze.


JENÍK

No a ta, co mi dohazujete,

ta má peníze?


KECAL

Ovšem!

Nuže, milý chasníku,

dopřej pak slovíčku.


JENÍK

Raději bych poseděl

tam při svém pivíčku.


KECAL

Znáš-li pak mne osobně?


JENÍK

Nemám čest, panáčku, ne,

a vy též neznáte mne?


KECAL

Slyšel sem, že's hodný hoch,

chasník pracovitý,

ale v lásce, v lásce prý's

chlapík šlakovitý.

Máš-li pak též peníze?


JENÍK

Vždyt se mnohý ožení

bez krejcaru v kapse.

Švarné dívky hledí spíš

na švarné zas chlapce.


KECAL

Mně věř, já jsem rozumný

a mám zkušenosti,

bez peněz je ženidlo

jenom hnízdo zlosti.

Odkud jsi, pověz mi,

dám ti dobré rady,

znám se ve všem všady.


JENÍK

Z daleka, pane, jsem, z daleka,

až z moravských hranic.


KECAL

Tam se ožeň! Zdejší panny

nestojí už za nic.


JENÍK

Možná, že ty ostatní,

ale má Mařenka

ta je pravý diamant,

nejkrasší krásenka.


KECAL

Každý jen tu svou

má za jedinou,

všecky krásy světa

v ní vidí,

až přijdou časy,

kdy ho ošidí.

Potom lituje,

když už pozdě je

bycha honiti.

Potom běduje.

když už se nedá

čeho měniti.

Rozumný však muž, povážlivý,

ještě před svatbou vystřízliví,

počítá, co mu to vynese,

a když nic-pak chytře vyhne se.


JENÍK

Co tím míníte říci?

Já vám nerozumím.


KECAL

Že o lepší nevěstě

pro tebe, hochu, vím.-

Znám jednu dívku, ta má dukáty!


JENÍK

Zná jednu dívku, ta má dukáty!


KECAL

A chalupu dostane od táty!


JENÍK

A chalupu dostane od táty!


KECAL

Dvě krávy má a hezké telátko,

hus, kachen dost a ňáké selátko,

kus pole má a novou almaru,

no, to by bylo něco ku zdaru!


JENÍK

Dvě krávy má a hezké telátko, atd.


KECAL

No, to by bylo něco ku zdaru!


OBA

Znám jednu dívku, ta má dukáty!

A chalupu dostane od táty!

To by bylo něco ku zdaru!


KECAL

Odřekneš-li se Mařenky,

vyplatím ti také něco.

Ano, tu má ruka na to,

sto zlatých ti dám za odstoupení.


JENÍK

Jenom sto zlatých?

To je málo peněz za tak mnoho lásky.

Tak lacino ji neprodám.


KECAL

Nuže, tedy dvě stě dám!


JENÍK

To je všecko málo.


KECAL

Tedy tři sta! Činím to jen proto,

aby bylo bez dlouhých procesů.

Nepoddáš-li se nyní, tedy nasadíme všecky

páky a vytáhneme té konečně přec odtud.

Nebudeš pak míti nevěsty, ani tří set zlatých.


JENÍK

Tak, tak, ale kdopak ty tři sta mi vyplatí?


KECAL

Já sám!


JENÍK

Vy? Snad ne za sebe?

Vám svou Mařenku neprodám ani za milión.


KECAL

Nebuď hloupý! Pro sebe ji nechci!

Mám jedné ženy už až po krk!

Což nevíš, že vyjednávám za syna

souseda Tobiáše Míchy?

Jak bude věc potvrzena,

dostaneš tři sta,

ale pak hned hajdy odtud!


JENÍK

Nuže, staniž se! Tři sta jsou tři sta!

Peníze na dřevo a bude konec!

Ale to vám pravím, že Mařenku nikdo jiný

dostati nesmí, nežli syn Tobiáše Míchy!

Sice z naší smlouvy nebude pranic.


KECAL

I, zlatoušku, tot' se rozumí,

že ji jiný nedostane nežli

Míchův syn.


JENÍK

A já ji jinému nikomu nepřenechávám

nežli Míchovu synovi,

vyhradím si to ve smlouvě.


KECAL

Učiníme smlouvu hnedky

a přivoláme si svědky.


JENÍK

Ještě slovíčko!!


KECAL

Mluv!


JENÍK

Dále tam vpíšete, že jakmile

Mařenka a Míchův syn si

ruce podají a v sňatek svolí,

ustane otec Mícha od naléhání

na Mařenčina otce stran dluhu.

Jsou dočista vyrovnáni.


KECAL

Ano, do smlouvy všecko dám!


(Odejde)


Výstup 5


JENÍK


(sám)


Až uzříš, komus

koupil nevěstu,

smutně nastoupíš

zpáteční cestu.-

Jak možná věřit,

že bych já prodal

svoji Mařenku,

drahou Mařenku,

andílka svého,

pro nějž mi není

nic obtížného!

Ni za tisíce bych neodstoupil,

na celém světě

rovné ji není,

vždyt' jenom láska

lásku ocení.


 


Výstup 6


KECAL

Pojd'te, lidičky,

pozor dejte,

naší smlouvě

svědectví dejte.


SBOR

Pozor dáme,

svědectví dáme.


KECAL

Tu na papíru

zaznamená se,

co vykoná se.


SBOR

Zaznamená se,

co vykoná se!


KEKAL


(sedne ke stolu a píše):


Tímto já se zavazuji,

že svou milou odstupuji.


 


SBOR

Tímto se on zavazuje,

že svou milou odstupuje.


JENÍK

Nikomu však jinému,

nežli velectěnému

synu Tobiáše Míchy.


KECAL

Synu Tobiáše Míchy.


JENÍK

Jestliže ji miluje,

srdce své jí věnuje,

a před svědky bez nucení

vyřkne, že se s ní ožení.


KECAL

Vše zapsáno, jak žádáno.


SBOR

Jak jen možná,

že odstoupil

milenku?


KRUŠINA


(k Jeníkovi)


Nikdy bych byl neuvěřil,

že tak dobré srdce máš,

že, bys z nesnází nás vytrh',

dobrovolně se poddáš.


 


KECAL

Ještě nejsme u konce.

Sluší doložiti,

že jsme se zavázali

Jeníkovì tři sta zlatých vyplatiti;

za tři sta on se nám poddal

a svou Mařenku prodal.


SBOR

Aj, toť hanba, věru hanba

prodati milenku svou.


KRUŠINA


(k Jeníkovi)


Beru ted' svou chválu zpět,

takového hanebníka

jako tys, neviděl svět.


 


KECAL

Punctum-satis-písek na to,

podepište se,

nejprv ty, Jeníku,

potom svědkové!


JENÍK


(chladně se podepíše)


Zde můj podpis -Jeník Horák.


 


KRUŠINA


(podepíše se)


Věru, jsem ted tomu rád,

naučil jsem se tě znát!


 


SBOR


(v udivení)


Prodal svou milou

za tři sta:

nenít' věru drahá!

Hanba, hanba!


 


 


DĚJSTVÍ TŘETÍ


 


Výstup 1


(Náves jako dějství I)


Vašek

To... to mi v hlavě le... leží,

o... o život mi bě... běží;

je... jestli mne otra... ráví,

vše... všeho mne tu zba... zbaví,

Va... Vašek umřít mu... musí,

oh, oh, co při tom zku... zkusí.

To... to mi v hlavě le... leží,

o... o život mi bě... běží.


Výstup 2


PRINCIPÁL

Ohlašujeme slavnému publikum, že se tu dnes,

jakožto při slavné pouti, provozovati bude

znamenitá, nikdy předtím nevídaná komedie na

provaze, na koni i na zemi, kdežto zvláště slečna

Esmeralda Salamanka prováděti bude znamenité

a neslýchané skoky, pak oprav-dový jeden Indián

z Otahitánských ostrovů, padesát tisíc mil odtud

vzdálených, polykati bude židli... (é) vidličky a

nože, načež pak vystoupí nejznamenitější kus, totiž

živý amerikánský medvěd bude se producírovati

slavnému publikum se zvláště drezírovanými

kumšty, a konečně se slečnou Salamankou sem

zvláště z Frankrajchu přivezeným kankánem. Ke

kterémužto představení slavné publikum se vší

úctou a vážností se zve! Však malou zkoušku

uhlídá slavné obecenstvo ihned.

Hola! Začněte!


Tanec Komediantů


VAŠEK


(po tanci)


Je... je... je... je, to bude hezké a ta... ta

i... Indiánka má ha... ha... hezké nožičky.


 


ESMERALDA


(Vaškovi se pokloníc)


Panáček nás taky navštíví?


 


VAŠEK

A... a... ano! Rád bych vi... vi...

viděl vás na provaze.


Výstup 3


(přikvapí u vytržení)


INDIÁN

Pane principál! Stalo se velké neštěstí!

Franta se opil v dolejší hospodě tak,

že se nemůže na nohy ani postaviti

a nechce dnes mermomocí dělati medvěda.


PRINCIPÁL

Jakže? Jakže? Náš nejpěknější kus?

Medvěd by nevystoupil?

Slavný kankán by se neprovozoval?

Ne, ne, to nemůže, to nesmí být!

Musíme hledati jiného, snad

někdo ze vsi, některý kluk?


INDIÁN

Ten by to vybrebtal, a lidé by se nám smáli.

Kde ho také hned vzíti?

Musí být vyrostlý,

aby se mu medvědí kůže hodila.

Lidé se tam už scházejí,

nezbývá už ani času

někoho hledati.


PRINCIPÁL

U všech všudy! Esmeraldo!


VAŠEK

Ach, ta... ta u... umí mluvit.

Tu bych si hned... hned vzal.

To by by, . by... by... by... byla radost,

co... celá ves by... by se ko... ko... koukala.


ESMERALDA

Mně se líbíte,

já bych vás také chtěla!


VAŠEK

Chtěla by... by... by... byste mne?


INDIÁN

Tomu by ta medvědí kůže slušela,

jako by mu byla přirostla.


PRINCIPÁL


(ke komediantům)


Jděte a vyhlašujte dále po vsi.

Já tady promluvím s panáčkem.


 


(Indián a komedianti odcházejí,

bubnujíce první pochod.)


PRINCIPÁL

No, panáčku, když se vám Esmeralda líbí,

můžete ji dostati.

Pojd'te s námi, hrajte komedii

a ostatní se pak

poddá samo sebou.


VAŠEK


(udiven)


Ko... komedii? Já... já to ne... ne... neumím.


 


ESMERALDA

Má láska vás všemu naučí.


VAŠEK

Láska? To je hezké!


PRINCIPAL

Budete se míti u nás dobře.

Dluhů... eh, peněz máme vždycky nazbyt,

jíst a pít, co hrdlo ráčí a plnou svobodu,

a svoboda frajkumštýřů znamená mnoho.

Vůbec stav komediantský jest vlastně stav

všech stavů, kumstus kumstorum, jak se po

latinsku říká. Skoro všichni lidé jsou více méně

komedianti, jenže ne každý svou komedii

tak dobře prováděti umí, jako my, jako my.


ESMERALDA

Nuže, můj drahý! Přistupte k nám,

má láska vám bude sladkou odměnou.


PRINCIPÁL

Nebudete vázán. Učiňte jen zkoušku,

jenom jednu, jenom dnes!


ESMERALDA

Ano, dnes, jenom dnes, a pak,

můj zlatoušku, a pak budu vaše!


VAŠEK

A co... co má... mám hrát?


ESMERALDA

Kankán!


VAŠEK

Ka... ka... kankán? Co to je?


ESMERALDA

Budete tančit. Já s vámi a vy se mnou.


VAŠEK

Mo... mo... moje máma!


ESMERALDA

Ta vás nepozná!


PRINCIPÁL, ESMERALDA

Milostné zvířátko

uděláme z vás;

kolem hrdla dáme

pozlacený pás.

Přehezka škraboška

skryje tvářičky

a v měkounké botky

dáme nožičky.

Budete jak Mílek

krásně vypadat,

svět zajásá, když vás

uzří tancovat.

Milostné zvířátko

uděláme z vás...


(Všichni mimo Vašek odejdou.)


Výstup 4


VAŠEK


(jako v udivení)


Oh, já ne... nešt'astný!

Všecky mne chtějí

mi... mi... milovat a... a zabít!


 


(přiloudá Háta, Kecal a Mícha)


HÁTA

Aj, proč jsi tak smuten, Vašíčku?

buď vesel, synáčku!

Ožeň se a bude ti blaze na zemi.


VAŠEK

Já... já... já se bojím!


HÁTA

Ceho se bojíš, drahoušku?

Vždyt' se ti nic zlého nemůže státi;

dostaneš ženu a to je

nejlepší věc na světě.


 


KECAL

Ba věru! Vašíček podepíše

smlouvu a bude všecko v pořádku.


VAŠEK

Na... na... nač se ma... ma... mám podepsat?


MÍCHA

Že si vezmeš Mařenku Krušinovu za ženu.


VAŠEK

Já... já ji ne... ne ... nechci.


HÁTA, KECAL, MÍCHA

Aj, jakže? Jakže, nechce ji?

Copak, copak se přihodilo?

Mluv, Vašku, co tu myšlenku

ti do hlavy vložilo?


VAŠEK

O... ona by mne o... otrávila,

ži... života mne zba... zbavila.


HÁTA, KECAL, MÍCHA

Jaký to hloupý nápad!

Mluv, kde jsi to sebral?


VAŠEK


(tajemné)


Mně to ně... ně... někdo dnes povídal.


 


HÁTA, KECAL, MÍCHA

Kdo byl ten prostopášník?


VAŠEK

Jakás panenka.


HÁTA, KECAL, MÍCHA

A co ti pověděla?


VAŠEK

Je hezounká mne ráda má.


HÁTA

A znáš-li ji?


 


VAŠEK

Ne... neznám.


(Schová se bázlivě)


HÁTA, KECAL, MÍCHA

V tom vězí ňáký podvod.

Není v tom nikdo jiný,

než ten pacholek sám.

Já všecko vyzkoumám.

On všecko vyzkoumá.


(Rychle vstoupí Krušina, Ludmila, Mařenka)


MAŘENKA

Ne, tomu nevěřím,

pouhé to šálení,

můj drahý Jeníček

tak bezbožný není!


KRUŠINA

A přec to pravda je.


KECAL

O čem pochybuje?


KRUŠINA

Že Jeník ji prodal.


KECAL

Viz! Zde se podepsal.

Tři sta mu vyplatíme

a tak se ho sprostíme.


MAŘENKA

Ó, hanebné to šálení-

ó, mužské srdce klamné.

Sám přísahal, že celý svět

by obětoval za mne.


KRUŠINA

Nuž, utiš se, Mařenko,

aspoň's ho poznala

a víš jak jsi se v milém

svém trpce zklamala.


KECAL

Nuž, podepiš, panenko,

i Vašiček - kde je?


LUDMILA

Aj, vizte tamto zase

na hrázi zevluje.


MAŘENKA

Já nikdy nepodpíšu,

já nechci Vaška mít,

raději samotinká

chci věčně věrně žít.


LUDMILA, HÁTA, KRUŠINA,

MÍCHA, KECAL

Nedá se jinak dělat,

to musí, to musí být.


KECAL

Hej, Vašku, hej, Vašíčku,

pojd' sem pak na chviličku!


Výstup 5


VAŠEK


(velmi ostýchavě)


Co... co pořáde chcete?


 


(Spatří Mařenku)


A ta... ta... ta to byla.


LUDMILA, HÁTA, KRUŠINA

MÍCHA, KECAL

Mařenka že ta to byla?


VAŠEK

Ano, ano, ta to byla!


VŠICHNI

Co tě tak postrašila?


VAŠEK

Ta... te mi povídala,

že by mně milovala.


VŠICHNI

Nuž, to je Mařenka,

budoucí žena tvá.


VAŠEK

Ta... ta se mi líbí.


KECAL

Tak tedy bez procesů

a beze všech excesů

podepište smlouvu hned!


MAŘENKA


(pláče)


Tak mne nechte chvíli,

já si rozmyslím.


 


VŠICHNI

Rozmysli si, Mařenko,

rozmysli,

na své štěstí

dobře pomysli!

Máš cestu před sebou

převábivou,

nedej se svésti

svéhlavostí svou,

rozmysli si Mařenko,

rozmysli,

na své štěstí

dobře pomysli!


MAŘENKA

Ano, dobře rozmyslím.


(Všichni mimo Mařenku odejdou.)


Výstup 6


MAŘENKA


(sama)


Oh, jaký žal! Jaký to žal,

když srdce oklamáno! -

Však přece ještě nevěřím,

ač stojí tam napsáno. -

Nevěřím, až s ním promluvím,

snad ani o tom neví! -

Ó, kýž se mi v nesnázi té

skutečná pravda zjeví! -

Ten lásky sen, jak krásný byl,

jak nadějně rozkvítal,

a nad ubohým srdcem mým

co tichá hvězda svítal.

Jak blahý život s milencem

v snu tomto jsem si přála,

tu osud přivál vichřici

a růže lásky zvadla.

Ne, ne, není možný taký klam;

tenť smutnou byl by ranou,

a rozplakala by se zem

nad láskou pochovanou!

Ten lásky sen, atd.


 


Výstup 7


JENÍK


(přikvapí)


Mařenko má, Mařenko má,

hvězdo mého žití!

mluv, jak stojí naše věc,

a čeho se nadíti?


 


MAŘENKA

Jdiž pak! Ty jsi mne oklamal,

ty's hanebně se choval! -

Kterak jsi snížil sebe sám,

že jsi mé srdce prodal. -

Mluv! Je to pravda, čili nic?

Ano, neb ne-ni slova víc!


JENÍK

Jen dovol, abych ti vyložil.


MAŘENKA

Já nechci žádných výkladů!

Rci, pravdivě-li psáno.


JENÍK

Nuž tedy: Ano, ano, ano!


MAŘENKA


(plačtivé)


Nuž tedy, jdi a neobjev

se mi před tváří více!


 


JENÍK

Jen dovol mi, bych zulíbal

tvé krásné, drahé líce.


MAŘENKA

Naší už lásky konec je,

a já-já si vezmu Vaška!


JENÍK


(směje se)


Ha, ha, ha, aj tot' by byla rozkošná,

veselá věru fraška!


 


MAŘENKA

Tak?

Ty se ještě vysměješ?


JENÍK

Mámt' věru proč se smáti -

jen dovol, bych ti vyložil!


MAŘENKA

Já nechci poslouchati!


JENÍK

Tak tvrdošíjná, dívko, jsi,

že nechceš pravdu zvědět!

Což mohl bych do tváří tvých

tak směle primo hledět?

Tak tvrdošíjná, dívko jsi,

že nechceš pravdu zvědět!


MAŘENKA

Tak ošemetný muž jsi ty,

nechci o tobě vědět,

ni do falešných tváří tvých

co živa více hledět!


Výstup 8


KECAL

Hle, hle, chasníku, čekáš už na peníze?

No, měj jen malé strpení?

Jak bude smlouva podepsána budeš

vyplacen na krejcar.


MAŘENKA

Ha, té hanebnosti!


KECAL

No, a ty, Mařenko,

vezmeš si syna Míchova?


JENÍK

Tot' se rozumí, že si ho vezme,

a nikdo jiný ji dostati nesmí,

na to přísahám!


KECAL

Tys hodný hoch a máš z toho rozum.


MAŘENKA

Tys hanebník a lhář. –

Ne, ne, ted' zrovna ne, nevezmu

si ho a kdybych měla umříti!


JENÍK


(ke Kecalovi)


Co mi dáte, když ji přemluvím,

aby si vzala syna Míchova?


 


MAŘENKA

Jakže?

Ty mne ještě chceš k tomu přemlouvati?

Ne, takového něco svět

ještě neviděl a neslyšel!


JENÍK

Utiš se, dívko, utiš se

a důvěřuj v slova má!

Vždyt nevíš, jaké za tím vším

se štěstí pro tě chová.

Syn Míchův tebe miluje,

jak nikdo na tom světě.

I věř, že z toho sňatku ti

plno blaha vykvete.

Utiš se, dívko, utiš se

a důvěřuj v slova má!


MAŘENKA

Ó, Bože, ó, Bože, slova tvá

mne věru usmrcují.


KECAL

Já neslyšel jsem moudřejších

a všemu přisvědčuji.

Teď přivedu sem rodiče

a svědky zavoláme

a všemu tomu zdráhání

už konec uděláme.


MAŘENKA

Já přivolám sem rodiče

a všecky svoje známé

a okamžení trapnému

už konec uděláme.


JENÍK

Ted' přiveďte sem rodiče

a svědky zavoláme,

a celé komedii té

už konec uděláme.


(Mařenka)


Což ještě nepochopuješ?


MAŘENKA

Jdi! Co tu ještě chceš?


(Jeník poodstoupí.)


Výstup 9


SBOR

Jak jsi se, Mařenko, rozmyslila,

mluv, by se věc dobře ukončila!


MAŘENKA


(pro sebe)


Já pomstím se a učiním,

v co on snad sám nevěřil.

Ó, křivě, křivě, Jeníku,

jsi střely své zaměřil!


 


(ke všem)


Já učiním, jak žádáte.


VŠICHNI

Bud' zdráva, Mařenko!

Tak konec všemu rozbroji,

a svatba hned se vystrojí!


JENÍK


(předstoupí)


Ba, svatba vystrojí se hned

a veselit se bude svět!


 


MÍCHA, HÁTA


(v úžasu)


Hle, Jeník. Kde se tady vzal?


 


JENÍK

Nuž, otče, dosti dlouho jsem

se v cizině už potloukal.

Jest, tuším, svrchovaný čas,

bych domů podíval se zas.


KECAL

Aj, pravda-li či pouhý sen,

že prostý, chudý chasník ten,

jest Jeník, starší Míchův syn?

Vždyt praveno, že jest vojín!


JENÍK

Vskutku jsem otce Míchy syn,

jak vidíte. Ač nevojín,

přec mnoho bojů s osudem

na cestách svých podstoupil jsem,


HÁTA

Aj, měl jsi ještě času dost

k svému potulování.


JENÍK

Aj, vímt' já bez hádání,

že vítaný vám nejsem host.

Však neškodí! Tot maličkost!

Jen když k své milé právo mám,

jsa synem otce Míchy sám.


HÁTA

To neplatí,

to podvod jest.


JENÍK

Ne podvod, pouhá jenom lest,

co psáno je, to psáno!

Hle, jsme tu dva -

kterému z nás

dá sama Mařenka svůj hlas,

tomu buď štěstí přáno!


MAŘENKA


(radostně)


Ach, ted jsem tě pochopila,

Jeníčku můj, jsem tvá, jsem tvá!


 


KECAL

Aj, prohnaný to člověk jest,

již poražen jsem všady!

O reputaci mou a čest `

mne připravila jeho lest,

nevím si věru rady!


MÍCHA


(ke Kecalovi)


Ta vaše moudrost vás

na chvíli opustila!


 


HÁTA

Ba, rceme přímo: hloupá věc

se vám tu přihodila.


MAŘENKA, JENÍK, HÁTA,

LUDMILA, MÍCHA, KRUŠINA, SBOR


(všichni se smějí)


Ha, ha, ha

Ta vaše moudrost vás

na chvíli opustila!

Ba, rceme přímo: hloupá věc

se vám tu přihodila.


 


Výstup 10


(Hluk za scénou.)


JEDEN KLUK

Spaste duši! Medvěd se utrh'!


DRUHÝ KLUK

Medvěd se splašil.

Běží zrovna sem!


(Vašek vyběhne jako medvěd oblečený",

strhne medvědí kůži s hlavy.)


VAŠEK

Ne... ne... nebojte se! Já... já ne... nejsem

medvěd! Já...já...já jsem Vašek!


 


(Všichni se dají do hlasitého smíchu.)


HÁTA

Ty bloude, cos to učinil?

Jaká to hanba!

Klid' se odsud, darebo,

a svleč se z té maškary!


(Chytne ho za rameno a táhne ho do hospody)


KRUŠINA

Nuže, kmotře Mícho!

Ted' snad přece uznáte,

že s Vaškem ničeho není.

Vždyť nemá ještě rozum.

Pomněte, kmotře,

Jeník že váš syn, váš syn je krevný!


LUDMILA

Rád bud'te,

že jste po dlouhém

zas syna nabyl čase,

podejte ruku otcovskou

a smiřte se s ním zase!


MÍCHA

Staniž se tedy, staniž se,

dám vám své požehnání.


MARENKA, LUDMILA, JENÍK,

MÍCHA, KRUSINA, SBOR

Dobrá věc se podařila,

věrná láska zvítězila!

Šťastně ukončen jest boj,

veselá se svatba stroj!


 


Konec

 
Ascolti.cz © 2011 - 2014 
Počítadlo přístupů...Počet návštěv: 352 799
Autor: Ascolti ascolti@ascolti.cz, Design: Pragueweb