Premiéra čtyřaktové opery Opričnik se konala 24.4.1874 v Sankt-peterburském Mariinském divadle.

Osoby a obsazení premiéry:

Kníže Žemčužnyj: Vladimir Ivanovich Vasiljev I (bas)

Natalja, jeho dcera: Wilhelmina Ivanovna Raab (soprán)

Molčan Mitkov, Nataljin ženich: Vladimir Soboliev (bas)

Bojarka Morozova, vdova: Aleksandra P. Krutikova (mezzosoprán)

Andrej, její syn: Dimitri A.Orlov (tenor)

Basmanov: Vasilj Vasiljev (tenor)

Kníže Vjazminskij: Ivan Aleksandrovich Melnikov (baryton)

Zacharevna, bývalá chůva Nataljina: O.E.Schroeder (soprán)

Třetí Čajkovského operní dílo si jako předlohu vzalo hotové drama, drama z historie Rusi, právě z nejhorších dob ruských dějin. Opričnici, tělesná garda cara Ivana Hrozného, lidé násilí a opora tyranského trůnu, představovali jedny z hlavních pronásledovatelů lidu. Proto Lažečnikovovo drama hrálo významnou úlohu v prvním desetiletí po zrušení nevolnictví v carském Rusku. Čajkovského zaujal námět, neboť na něm bylo možno demonstrovat lidské utrpení vznikající z carské tyranie.

Opera sama má mnoho různorodých výrazů. Nemá ještě stylovou hodnotu pozdějších Čajkovského děl, dostává se do ní mnoho velkooperních prvků, jak ostatně u historického námětu toho času nebylo ani jinak možno. Ale základní sklon k ostré charakteristice postav hudbou je zde uplatněn v celé šíři, stejně jako neobyčejná sympatie, kterou Čajkovskij má k postavám, z nichž se průběhem děje vyvinou nositelé křivd a utrpení. I typická ruská intonace lidová se tu ozve a výsledný dojem z díla orientuje posluchačovu sympatii ne k těm, kteří byli vybaveni pompou moci a zevní síly, ale k těm, v nichž lidství bylo nejkrutěji uraženo.

 

1. dějství: V sadě u svého domu slibuje kníže Žemčužnyj svou dceru Natalju starému Molčanu Mitkovovi za ženu. Natalja, jako by tušila otcův úmysl, smutně naslouchá zpěvu svých družek. Čeká tu na Andreje, ale mine se s ním. Andrej přichází v doprovodu několika opričniků, které požádal o pomoc při únosu Natalji. Zatím však na radu Basmanova od násilí upouští a slibuje, že vstoupí hned zítra mezi opričniky. Ne proto, že jejich život je divoký, ničím nespoutaný, stále veselý, nýbrž že mají neomezenou volnost k svým násilnostem. Andrej ví, že pak by se mohl mnohem snadněji pomstít knížeti Žemčužnému za to, že připravil o majetek a vyhnal z domova celou rodinu a že pro jeho nepřátelství je Andrejovi nedostupná i Natalja. Spěchá proto k matce, aby si vyžádal její svolení ke vstupu mezi opričniky. Pak se znovu objevuje Natalja, teskníc, že Andrej nepřichází.

 

2. dějství: Ve svém chudém domově naříká vdova Morozova nad smrtí svého muže, z níž viní knížete Žemčužného. Zapřísahá syna, aby nezapomínal na pomstu na knížeti, varuje ho však před zloduchem Basmanovem, oblíbencem carovým. Tuší, že Basmanov láká jejího syna, aby se stal také opričnikem, a těžce zkrušena touto představou, zapřísahá syna, aby tak nečinil. Andrej se vymlouvá a obrací matčinu pozornost na svůj úmysl pomstít se co nejdříve knížeti Žemčužnému. - Proměna: Opričnici přicházejí od bohoslužeb k hostině a s údivem slyší, že do jejich řad má právě vstoupit nový člen. Je to Andrej, jehož jméno velmi pobouří jednoho z opričniků, knížete Vjazminského, jenž mu přísahal pomstu. Na radu Basmanova sice Vjazminskij potlačuje svůj protest proti Andrejovu přijetí, ale svou nenávist jen skrývá. Andrej se pak podrobuje obřadu přijímání. Když má však odpřísáhnout, že se navždy zříká všech dosavadních přátel i rodiny, matky i nevěsty, váhá a jen připomínka Basmanova, aby nezapomínal na svou pomstu na knížeti Žemčužném, vrátí se mu síla k přísaze.

 

3. dějství: Na moskevském náměstí naříká lid nad násilnictvím opričniků. I Morozova se připojuje k nářkům. Nechápe, proč jí lidé lají. Vtom přibíhá Natalja, která ji hledá, s prosbou o pomoc proti otci. Utekla z domova z hrůzy před sňatkem, k němuž ji otec nutí. Morozova dívku napomíná, aby se nevzpouzela otci. Kníže Žemčužnyj se objevuje a hrubě odmítá dívčiny prosby, aby ji dal za ženu Andreji. Tu Morozova mu připomíná, aby vzpomněl svého násilí vůči jejímu muži a nepokračoval v něm vůči synu. Kníže opět odmítá a chce Natalju odvléci, když na scénu vbíhají ke zděšení všeho lidu opričnici a Andrej mezi nimi. Tu Morozova chápe, že Andrej vstoupil k nim, a proklíná ho. Andrej, hluboce zasažen matčiným odsouzením, přijímá radu Basmanova, aby uvedl matku i Natalju k caru a dal si jimi vyprosit zrušení své přísahy.

 

4. dějství: V carské síni jsou shromážděni hosté k svatbě Andreje s Nataljou. Car zprostil Andreje přísahy a od půlnoci prý bude volný. Ale Natalja je neklidná, stále se obává neštěstí. Neobává se marně. Neštěstí se blíží s Basmanovem, jenž přichází od cara a varuje Andreje, že až do půlnoci má jeho přísaha platnost. Andrej dosud nevěří v nebezpečí. Se lstivým úsměvem objevuje se však Vjazminskij a přináší rozkaz cara, jemuž prý tolik vyprávěl o kráse nevěsty, že si ji car přeje ihned poznat. Andrej poctěn tím chystá se vejít s Nataljou k carovi, je však Vjazminským zadržen. Car prý rozkázal, aby Natalja k němu přišla sama. Tu Andrej chápe, že tu jde o jeho čest a čest Natalji, bouří se proti rozkazu, proti opričnikům a i samému caru. Vjazminskij dokoná svou pomstu. Zatímco opričnici odvlékají Natalju, prohlašuje Andreji, že je pro vzpouru a porušení přísahy odsouzen k smrti. Dá přivést i Andrejovu matku a káže jí přihlížet synově popravě. Velkým chvalozpěvem opričniků na carovu "milostivost"opera končí.