Belliniho lyrická tragédie o dvou dějstvích Norma byla poprvé uvedena v milánské La Scale 26.12.1831 za autorova řízení.

Osoby a obsazení premiéry:

Pollione, římský prokonzul v Galii – Domenico Donzelli (tenor)

Orovist, náčelník druidů – Vincenzo Negrini (bas)

Norma, vrchní kněžka, jeho dcera – Giuditta Pasta (soprán)

Adalgisa, kněžka boha Irmina – Giulia Grisi (mezzosoprán)

Klotilda, důvěrnice Normy – Marietta Sacchi (alt)

Flavio, Pollionův přítel – Lorenzo Lombardi (tenor)

Dva synáčkové Normy

Druidi, bardové, kněžky, galští bojovníci

Děj se odehrává v Galii asi roku 100 n.l.

Obrovský úspěch Belliniho předchozí opery La Sonnambula vedl její hlavní představitelku Giudittu Pastu k rozhodnutí požádat skladatele o operu, která by byla psána přímo pro ni. Tak došlo ke kompozici Normy. Bellini ji napsal během sedmi měsíců, které strávil jako host své primadony v jejím venkovském sídle u jezera Como.

Vrcholné Belliniho dílo je zasazeno sice do dávné historie, ale doba, kdy dílo vzniklo, sptařovala v něm přímý ohlas politických událostí. Odboj proti feudalismu, proti okupanství cizími armádami, které svíraly italský život, proti zradě z řad národa vyznívá z Belliniho díla v áriích i ansámblových scénách. Jeho monology, vyjádřené áriemi, mají ve své době neobyčejnou novost i přesvědčivý patos.

Bellini, který představuje nejdůležitější pojítko mezi velkou etapou italské opery 18. století a Verdim, jímž italská opera vrcholí, orientuje své dílo na aktuální otázky života italského lidu, je jedním z hlasatelů nové doby a přímým předchůdcem velkých revolučních akcí.

 

 

1. dějství: Do posvátného háje boha Irmina přichází velekněz Orovist s kněžími, aby se modlili za zkázu římských vojsk, utlačujících galské kraje. Po nich se objevuje římský prokonzul Pollione a přiznává se svému příteli Flaviovi k svému tajnému manželství s kněžkou druidů Normou. Má s ní dva chlapce, ale teď již Normu nemiluje. Uchvátila jej jiná z galských kněek, Normina přítelkyně Adalgisa. V háji koná se pak bohoslužba. Norma, aby chránila svého Římana, varuje druidy, aby nebouřili lid proti nadvládě Říma, jenž prý padne sám svou neřestí. Prosí pak sama boha, aby jí navrátil Pollionovo srdce. V tichém hovoru se tu setká po bohoslužbě Pollione s Adalgisou a vábí ji, aby s ním uprchla do Říma. Adalgisa souhasí. - Proměna: Ve svém sídle Norma smutně přemítá o osudu svých synků. Ví, e Pollione má brzy odjet odtud do Říma a že ji zřejmě nemíní vzít s sebou. Její tušení potvrzuje Adalgisa, která se Normě svěřuje se svou láskou k Pollionovi. Norma proklíná Polliona a i Adalgisa se od něho odvrací, když se doví, že je Norminým mužem.

 

2. dějství: Nešťastná Norma stojí nad lůžkom svých synků, odhodlána raději je usmrtit než vydat hanbě. Není však s to jim ublížit a volá k sobě Adalgisu. Prosí ji, aby děti odvedla k jich otci a ona sama s ním i sdětmi odešla k Římanům. Adalgisa však raději volí zůstat s Normou a jejími dětmi ve vlasti. - Proměna: Galští bojovníci znovu naléhají na velekněze, aby jim konečně dovolil jít proti Římanům. Orovist však dosud radí vyčkat. - Proměna: V obětním háji naříká Norma nad zmarem poslední své naděje, že se k ní Pollione vrátí. Nepomohly ani Adalgisiny prosby, naopak, vzbudily Pollionovo rozhodnutí unést Adalgisu třeba násilím. Norma se rozhoduje k pomstě. Svolává galské bojovníky a vyzývá je ke vzpouře proti Římanům. V tom nastane ještě jiné vzrušení. Ve svatyni panen, zajali stráže odvážlivce, který chtěl unést jednu z kněžek. Již také přivádějí spoutaného Polliona, který má být za svou vinu obětován bohu Irminovi. Normina ruka, ozbrojená dýkou, však klesá a kněžka žádá, aby ji nechali nejdřív s Pollionem o samotě. Žádá pak na něm slib, že se vzdá Adalgisy, chce-li být zachráněn. Pak mu vyhrožuje, že zabije oba jeho synky. Nakonec hrozí smrtí Adalgisy jako oběti na hranici. Pollione dává stále stejnou odpověď: ať Norma vezme jeho život, ale neublíží ostatním. Norma divoce svolává stráže a prohlašuje, že podle vůle bohů bude obětí kněžka, která se zpronevěřila slibům čistoty a zradila svůj lid a boha. Lid volá po její smrti. Tu se však Norma zarazí, vždyť chce Adalgisu obžalovat z činu, kterého se již dříve také sama dopustila! Obžalovává tedy sebe samu a volá Polliona, aby spolu s ní vstoupil na hranici. Prosí pak i svého otce, velekněze Orovista, za odpuštění a slitování nad jejími nevinnými dětmi. Vstupuje pak na obětní hranici spolu s Pollionem, která znovu uchvácen její duševní silou, neváhá zemřít společně s ní.

 

LIBRETO