28.3.1884 se v Národním divadle konala premiéra tříaktové tragédie Nevěsta messinská.

 

osoby a obsazení premiéry:

Donna Isabella, messinská kněžna: Betty Fibichová (alt)
Don Manuel, její syn: Leopold Stropnický (baryton)
Don César, její syn: Antonín Vávra (tenor)
Beatrice, její dcera: Marie Sittová (soprán)
Diego, starý sluha: Vilém Heš (bas)
Kajetán, náčelník Manuelovy družiny: Karel Čech (bas)
Bohemund, náčelník Césarovy družiny: Adolf Krössing (tenor)
Panoš z družiny Césarovy: Josefina Reinlová (soprán)
Roger: Bohumil Benoni (baryton)
Berengar: Petr Doubravský (baryton)
Tristan: Ferdinand Koubek (bas)
Hippolit: Václav Mikoláš (baryton)
Manfred: Josef Urbánek (tenor)

Premiéru dirigoval Adolf Čech, kostýmy navrhl František Kolár, režíroval František Kolár a scénu navrhli Carlo Brioschi, Hermann Burghardt, Robert Holzer, Johann Kautský a P. Brückner.

Fibich zadal svou operu do konkurzu vypsaného k druhému otevření Národního divadla. Dílo bylo poctěno cenou, ale při premiéře se opakovala historie Smetanova Dalibora.

 

Zhudebnit Schillerovu tragédii, která po vzoru antických tragédií vydává hrdiny dramatu do rukou nemilosrdné moci osudu, to bylo přímo výzva obecenstvu. A třebaže se skladateli podařilo naplnit stylově přísnou, strohou stavbu díla, jímavými melodiemi, monumentálními sbory a dramaticky vyhrocenými hudebními akcenty, trvalo dlouho, než došla jeho opera plného ocenění. Zasloužil se o ně nejprve Kovařovic svým nastudováním v roce 1909, později Ostrčil.

V nastudování Václava Talicha, která pak převzali postupně Jaroslav Krombholc a Zdeněk Košler, se Nevěsta messinská stala po dvě desítky let trvalou součástí repertoáru opery Národního divadla. Libretista Nevěsty messinské Otakar Hostinský (1847-1910) byl profesorem estetiky na Karlově univerzitě, propagátor Smetanova díla a výraznou osobností českého kulturního života své doby.

 

 

1. dějství: Osud žene mesinský knížecí rod do záhuby. Mezi syny zemřelého knížete, starším Donem Manuelem a mladším Donem Césarem, panuje zášť. Na zoufalé prosby své matky kněžny Isabelly však přijdou do otcovského paláce a smíří se. Oba projeví rytířskou velkodušnost a před očima matky se obejmou. Vůdce Manuelovy družiny Kajetán je překvapen smířlivostí svého pána a po skončení dvorní slavnosti se ptá po příčině jeho mírnosti. Manuel svěří svým věrným tajemství svého srdce: miluje dívku, se kterou se setkal nedávno na lovu v blízkosti starého kláštera v horách. Nařizuje své družině, aby se ve slavnostním průvodu vypravila pro jeho nevěstu.

 

2. dějství: V tichu knížecích síní se znovu shledávají oba synové s matkou. Dovídají se, že blažená chvíle smíření přivede do jejich rodinného kruhu i sestru, o níž dosud nevěděli. Knížeti, jejich otci, totiž kdysi vyložili jeho zvláštní sen tak, že narodí-li se mu dcera, bude příčinou záhuby obou synů. Kníže proto nařídil holčičku, která se opravdu narodila, utratit. Ale matka dítě tajně zachránila, protože i ona měla sen, jehož výklad říkal pravý opak: dcera přinese smír mezi oba bratry. Dnes, kdy byl spor ukončen, může uvést dcera do otcovského domu. Manuel i César svěřují matce, že nejen sestra, ale i jejich nevěsty budou s nimi sdílet blažené chvíle smíření. Kněžnin věrný sluha Diego se však vrací sám, bez dívky. Sděluje, že byla unesena. Don Manuel začíná tušit hroznou pravdu.

 

3. dějství: Don César se zamiloval do dívky, kterou spatři v chrámu. Jeho družina vypátrala její úkryt a přišla vzdát hold nevěstě svého pána. Tu však přichází Don Manuel, který svou lásku ukryl ve městě, poté co ji unesl z horského kláštera. Právě ve chvíli, kdy si zjedná jistotu, že jeho vyvolená je jeho vlastní sestrou, jsou překvapeni Césarem. Dříve než Manuel může říci slovo vysvětlení, padne bratrovou rukou. Když pak césar pochopí, jak nespravedlivého a hrozného činu se dopustil, nedbá matčiných a sestřiných proseb a pomstí bratrovu smrt, vlastní rukou ukončí svůj život.