Premiéra tříaktové opery Lovci perel se konala 30.9.1863 v Théâtre-Lyrique v Paříži a byla svátkem romantiky.

Osoby a obsazení premiéry:

Nadir,lesní lovec: François Morini (tenor)

Zurga,vůdce lovců perel: Jean-Vital Ismaël (baryton)

Nurabad,velekněz: M. Guyat (bas)

Lejla, kněžka: Léontine de Maësen (soprán)

Lovci perel, kněží, fakíři

Děj se odehrává na Cejlonu.

S přibývajícím potěšením z cestování, které uchvacuje obyvatele velkých evropských koloniálních mocností, ukazuje se i na operních jevištích 19. Století tendence ke „koloniálním“ operám. Ty přichází ke slovu ve Francii třeba v případě Giacoma Meyerbeera a jeho Afričanky nebo Lea Delibesa a jeho Lakmé. Též mladý Bizet po návratu z Itálie, kde po získání Římské ceny intenzivně studoval hudbu, tomuto vývoji podléhá, na text spolehlivých autorů Eugène Cormona a Michela Carré píše lyrickou tragédii Lovci perel.

 

 

Bizetova hudba oplývá barevností, v zářivé instrumentaci znázorňuje exotický kolorit a povznáší se v melodické nápaditosti ke kantilénám veliké krásy a estetiky. Monolog barytonisty „Ach, Nadir propadl smrti“ láme uzavřenou formu árie, aniž ukazuje vliv Wagnera. Parádním číslem jsou tenorové árie „Slyším z povzdálí“, která žádá na pěvci maximum, především ale velký duet „V pozadí chrámu tam“, což je jeden z nejvýsostnějších nápadů romantického operního umění vůbec. Vedle toho je kavatina „Jak kdysi při nočních hvězd třpytu“ z rodu typických francouzských sopránových árií.

1. dějství: Na břehu tančí a zpívají lovci perel, než se vydají na lov. Je s nimi i jejich vůdce Zurga, který hned na to vítá svého dávného přítele Nadira. Kdysi byli soky, oba milovali neznámou indickou kněžku. Dnes si slibují, že zapomenou na ten sen a budou přáteli jako dříve. Právě však přistává člun s kněžkou Lejlou, která podle dávného zvyku, nikým neviděna a neoslovena vysoko na skále má bdít nad úspěchem lovu. Kněžka přísahá, že bez chotě, bez milence a přítele se tu bude zpěvem modlit. Kdyby nesplnila přísahu, propadla by trestu smrti. Nadir je otřesen. Poznal hlas, který kdysi zaslechl z úst dívky, kterou miloval.

2. dějství: Velekněz Nurabad odvádí Lejlu na její skálu a připomíná jí její přísahu. Lejla se neobavá, že zradí a vypravuje, že již jako dítě dovedla statečností zachránit život neznámému lovci. Sotva osamí, přiblíží se však, hnán svou touhou Nadir a oba se odevzdají své lásce. Jsou však překvapeni veleknězem a odsouzeni k smrti.

3. dějství: Zurga souhlasil s rozsudkem nad Nadirem, ale nyní lituje své krutosti k příteli. Když však slyší, jak Lejla úpěnlivě prosí za život Nadirův a bere všechnu vinu na sebe, je jat žárlivostí a trvá na vykonání rozsudku. Lejla prosí o jednu milost. Aby Zurga po její smrti odevzdal její zlatý šperk její matce. Tu Zurga poznává, že Lejla je ona dívka, která mu kdysi před lety zachránila život a rozhodne se, že dívku i Nadira zachrání. Zapálí domy vesničanů a ve zmatku kolem ohně pomůže milencům uprchnout. Nurabad však vyslechl Zurgovo domlouvání s milenci, prozradil jeho čin a tak musí Zurga podstoupit trest určený Nadirovi a Lejle. Vstupuje pevně na hranici jako oběť vděčnosti a přátelství.