Opera o čtyřech dějstvích La Boheme byla poprvé uvedena 1.2.1896 v turínském Teatro Regio.

osoby a obsazení premiéry :

Mimi: Cesira Ferrani (soprán)

Rodolfo: Evan Gorgo (tenor)

Marcello: Tieste Wilmant (baryton)

Musetta: Camilla Pasini (soprán)

Colline: Michele Mazzara (bass)

Schaunard: Antonio Pini-Corsi(baritone)

dirigent: Arturo Toscanini

Vzpomínky na vlastní mládí přivábili Pucciniho k románu Henri Murgera Scenes de la vie de Boheme (Scény ze života bohémy). Cítil, že v knize je příležitost k libretu plnému lásky a bolesti, a jako rozený dramatik pochopil ihned, jak bude působivé. Byl zachvácen přímo vášnivou touhou psát pro Bohému hudbu., psal ji současně se vznikem libreta Luigi Illicy a Giuseppe Giacosiho, mnohé části, např. Musettin valčík, dokonce dříve a verše vznikaly teprve dodatečně.

 

Opera při premiéře u turínského publika naprosto propadla. Zdánlivá lehkost tohoto díla oproti dosud vládnoucímu wagnerismu zmátla jak obecenstvo, tak kritiku, nicméně Bohéma se stala jedním ze základních kamenů, na nichž následně vyrostlo nové pojetí opery. Po zničujících kritikách nastává brzy obrat a za první měsíc se hraje v Turíně 24 představení. Ještě v prosinci roku 1897 se koná první představení mimo Itálii, a to v Buenos Aires, v roce 1897 oslavuje publikum Bohému v Moskvě, Londýně, Vídni a Paříži..

 

V roce 1895 došlo k roztrže mezi skladateli Ruggiero Leoncavallem a Puccinim, protože se zjistilo, že oba skladatelé pracují na stejném námětu. To bylo urovnáno, takže Pucciniho hudba se mohla stát vrcholem a zároveň překonáním verismu.

 

Skladatel obohatil plnokrevnou melodiku tohoto operního směru množstvím mistrovských detailů. Kromě toho zjemňuje Puccini svou partituru přímo impresionistickým způsobem, používá nová tónová zabarvení, která vyplývají jednak z paralelně vedených kvint, jednak ze zvětšených trojzvuků, a projevuje se jako mistr náhlé hudebně scénické proměny, např. když Musettin sbor přechází bezprostředně do vojenského pochodu nebo když se Mimi a Musetta připojí ve čvrtém dějství k tanci nevázaných přátel. Dokonalé zvládnutí ansámblové kompozice dokládá Giacomo Puccini zejména ve třetím dějství, kdy se spojují do kvarteta hlasy obou naprosto rozdílných mileneckých párů.

Celá opera je zpracována na základě vzpomínkových motivů a leitmotivů. Zejména poslední dějství se skládá téměř výhradně z tematického materiálu minulých aktů.

 

Premiéry na svétových operních scénách:

Itálie: 14.3.1897, Neapol, Teatro San Carlo
Itálie: 15.3.1897, Milán, La Scala
Anglie: 22.4.1897, Manchester, Comedy Theater
Itálie: 6.5.1897, Benátky, Teatro alla Fenice
Německo: 22.6.1897, Berlin, Krolloper
Německo: 24.9.1897, Hamburg, Stadttheather
Anglie: 2.10.1897, Londýn, Covent Garden
Rakousko: 5.10.1897, Vídeň, Theater an der Wien
USA: 14.10.1897, Los Angeles, Opera Theate
Čechy: 27.2.1898, Praha, Národní divadlo
New York: 16.5.1898, New York, Palmo's Opera House (Chambers Street)
Francie: 13.6.1898, Paříž, Opéra Comique
USA: 26.12.1900, New York, Metropolitan Opera
Rakousko: 25.11.1903, Vídeň, Wiener Hofoper

 

Synopse:

 

1. dějství: V podkrovní mansardě hladoví a mrznou dva umělci, básník Rudolf a malíř Marcel. Svou bídu zahání humorem a sarkasmem. Rudolf dokonce obětuje ohni své nejnovější drama. Na návštěvu přijíždí i filosof Collin a hudebník Chaunard, kterému se podařilo sehnat pár franků a proto zve všechny na večeři do města. Radostně rozkládá své peníze na stole a také je tam zapomene. Nevšimne si toho ani Rudolf, který zůstal pozadu, aby dopsal svůj fejeton. Před jeho odchodem do jeho mansardy vstoupí mladá něžná dívka Mimi s prosbou o zapůjčení zápalek. Oba mladí lidé se do sebe zamilují a Mimi ráda přijímá pozvání, aby se všemi přáteli strávila večer.

 

 

2. dějství: V latinské čtvrti Paříže mají přátelé oblíbenou kavárnu Monus. Sem zavedli Mimi, celou vyděšenou z velkoměstského ruchu vánočního večera. Umělci bezstarostně hodují a zjistí, že do kavárny zasedla i Marcelova milá, veselá Musetta, v doprovodu starého bohatého ctitele. Musetta starého Alcindora bezohledně využívá, aby si pomohli ze své věčné bídy. Její srdce však patří Marcelovi a proto, jakmile uvidí, že ani jeden ze čtyř přátel nemá peníze, dá zaplatit jejich účet svým bohatým přítelem a ještě mu s umělci uteče.

 

3. dějství: Idylické soužití Mimi a Rudolfa však netrvalo dlouho. Rudolf Mimi stále miluje, ale vidí, že je těžce nemocná a potřebuje jiný domov a lepší způsob života než on ji může dopřát. Je ale také žárlivý a týrá ji věčným podezříváním. Jedné noci ji raději opustí a ubohá a ztrápená Mimi vyhledá v mrazivém zimním ránu malíře Marcela v hostinci, kde maluje. Sem přijde i Rudolf a svěřuje se příteli, že Mimi opustil jen proto, aby si mohla snáze najít bohatého přítele, který by ji svými penězi zachránil zdraví. Mimi souhlasí s Rudolfovým rozhodnutím a rozloučí se se svou velkou láskou.

 

4. dějství: Musetta i Mimi hnány touhou po životě, skutečně žijí z peněz bohatých mužů, touží však po svých milencích, jako oni po nich. Když opět přišel vánoční podvečer, vrazí pojednou do mansardy umělců Musetta se zprávou, že Mimi, těžce nemocná, chce přijít nahoru za Rudolfem. Mladí muži ji rychle vynesou po schodech a uloží. S Mimi je zle. Má jen poslední přání, rukávník. I ten přátelé za poslední peníze obstarají, volají lékaře, ale ani on, ani motlitby nepomohou. Mimi umírá.

 

 

LIBRETO