V památný den, 2.2.1826, ve dvě hodiny odpoledne zazněla ve Stavovském divadle první česká opera; titulní roli zpíval její mladý autor. Libreto dvouaktové komické opery napsal Josef Krasoslav Chmelenský.

 

Premiéra byla očekávána s velkým napětím. Zúčastnili se jí nejvýznamnější osoby tehdejšího kulturního života. Ze skladatelů to byl třeba Václav Jan Tomášek, potom to byl Josef Jungman, tehdy ještě velmi mladý František Palacký a František Ladislav Čelakovský. I v tisku měla opera velký ohlas a nezůstalo u jednoho provedení.

 

Na rozdíl od pozdějších velkých romantických oper měla první česká opera pro české obecenstvo veseloherní, srozumitelný a realistický námět, blízký těm, kterým byl určen: prostým lidem, nižším společenským vrstvám. Dalším cílem bylo nadchnout obecenstvo pro vyšší ideály humanismu.

 

Škroupova hudba je jednoduchá ve své formální stavbě, je blízká melodice lidových písní a nehledá ani harmonické výboje. Opera je zhudebněna jako sled uzavřených čísel, pouze někde spojených doprovázeným recitativem, jinak je užito mluvené prózy. Tím ovšem nemá být ani v nejmenším vyslovena pochybnost o umělecké úrovni tohoto díla. Naopak, je nutno obdivovat talent a technickou pohotovost čtyřiadvacetiletého skladatele.

 

Už předehra, vtipné, vpravdě rossiniovské Allegro, nás uvede do rozmarné nálady příběhu s pozoruhodnou lehkostí a přesvědčivostí. Komická, rychlá a rytmicky živá čísla jsou vůbec silnou stránkou opery Dráteník, ale pozadu nezůstávají ve své účinnosti ani zpěvná, v mnohém originální lyrická čísla, zejména árie Růženy nebo její dvojzpěv s Vojtěchem.

Synopse:

Bohatý kupec Květenský slíbil ruku své dcery Růženy Vojtěchovi, synovi svého společníka Lány. Dcera však tohoto nápadníka nezná a odmítá se za něho provdat, už také proto, že má v srdci někoho jiného. To ovšem panovačného otce dopálí a dá přísně střežit dům, aby se snad dcera nesešla se svým ctitelem. Co je však platný klíč a bdělost podomka Kůla: ctitel vnikne do domu převlečený za dráteníka. Skutečný dráteník se tu totiž vyskytne jako na zavolanou, ochotně zapůjčí svůj šat a svou výstroj a obleče si zatím šaty mladého pána. Dochází však k prozrazení intriky. Dráteníka sebral dráb, který pojal podezření, že švihácký oblek, v němž se chudý dráteník prochází, je kradený. Dráb přivádí zatčeného právě ve chvíli, kdy otec Květenský přistihl oba milence v důvěrném rozhovoru. nastane mela, než se všechno vysvětlí. Nešlo o pouhou záměnu v osobě dráteníka, ale také o nedorozumění v osobě nápadníka: onen vyvolený je právě Vojtěch, jejž Růžena z neznalosti věcí dosud odmítala. Staří páni i mladý párek jsou šťastni a dráteník, jehož zásahem vlastně všechno tak dobře dopadlo, je obdarován a odchází do své podtatranské otčiny s upřímným ujištěním, "že Slováku bratrem Čech".