Das Höllisch Gold (Pekelné zlato)
Julius Bittner
15.10.1916 se v Darmstadtu konala premiéra jednoaktovky Das Höllisch Gold (Pekelné zlato). Text v lidovém tónu si napsal autor sám podle komediální hry Hanse Sachse. K tomu složil zpěvoherní pozdně romantickou hudbu se zpěvnou melodikou bez jakéhokoli vlivu modernismu. Nejlepšími částmi opery jsou začátek, duo altistky a tenoristy a zvlášť zvučná finální scéna.
Po úspěšné premiéře se dílo hraje ve vídeňské Volksoper, v Deutsche Opernhaus v Berlíně a v operách v Praze a Basileji.
Osoby: muž (baryton); žena (soprán); ďábel (tenor); stařena (alt); Efraim (tenor)
Vládce pekel vysílá své poddané, aby mu opatřili nové hříšníky. Vyslán je i malý čertík, který doposud jen pekl ubohé dušičky. Na zemi se mu nelíbí, nejraději by byl už zase doma. Přichází do statku, kde se sedlák těžce lopotil, ale přesto mu zlý žid všechno prodal a vyhání ho se ženou a dítětem z domu. A ubohý sedlák se rouhá. Ještě naposled se pokusí prodat dříví. Sousedka, bohatá lakomá stařena, se raduje z neštěstí svého souseda. Na tu se čertík vrhne. Lichotí jí, a stařena, která vidí, že zde lze něco vydělat, mu pomalu vytahá z kapes všechny peníze. Ale čert brzy s její pomocí poznal, jak to ve světě chodí. Selka vychází z domu a modlí se k Matce Boží, aby jí pomohla, a trestá-li Bůh jejího muže za hříchy, nechť je s něho sejme a naloží je jí. Zdá se, že ji Bůh vyslyšel. Přichází Efraim, syn největšího a nejúpornějšího věřitele, aby jim pomohl. Neboť k němu, všemi nenáviděnému židovi, byla selka vždycky hodná, ctila v něm člověka. Efraim nenávidí peníze, otcovy obchody se mu hnusí. Má po matce podíl a ten teď nabízí darem selce, jen o jedno ji prosí: aby k němu byla i nadále dobrá a políbila ho na čelo. To všecko pozorovala zlá stařena a když se sedlák vrací, vzbuzuji v muži žárlivost tvrzením, že se jeho žena za peníze prodává. Sedlák nevěří, ale z úkrytu vidí Efraima, přinášejícího ženě peníze. Vrhá se na ubohého jinocha i na ženu s nožem v ruce. Žena objímá obraz Panny Marie a děje se zázrak. Zahřmí, setmí se, jen z výše září světlo na suché křoví za soškou, keř se zazelená a rozkvete. Sedlák couvá, zaleknut znamením božím! Jeho žena je nevinná! Oba se modlí a kráčí domů. Za nimi se belhá stařena s ďáblem, a než se stařena vzpamatuje, drží ji čert za krk a odnáší ji za bouře a blesků do pekla.