Tříaktová tragická opera Dalibor měla premiéru v Novoměstském divadle v den položení základního kamene Národního divadla, 16. 5. 1868.

 

osoby a obsazení premiéry:

Dalibor - Jan Luvrik Lukes (tenor)

Milada - Emilie Benevicová-Miková (soprán)

Vladislav, český král - Josef Lev (baryton)

Budivoj - Vojtěch Šebesta (baryton)

Beneš - Josef Paleček (bas)

Jitka - Eleonora Ehrenbergová (soprán)

Vítek - Antonín Barcal (tenor)

Libreto napsal v němčině Josef Wenzig, který sice česky cítil, ale byl německy vychován, jeho text přeložil Ervín Špindler.Smetana se k librettu dostal náhodou. Jako předseda hudebního odboru Umělecké besedy přišel často do styku s předsedou spolku Josefem Wenzigem. Dozvěděl se, že Wenzig dokončil libretto , vyžádal si je a byl jím okamžitě zaujat. Velkou roli hrálo jistě to, že librett stavělo do ohniska dramatu hrdinu s rytířskými ctnostmi, tak jako ve Wagnerově Tannhäuserovi, Lohengrinovi a v Prstenu Nibelungově. Byl to ale hrdina jiný než mytologičtí hrdinové Wagnerových oper.

 

Rytíř Dalibor z Kozojed, hrdina Smetanovy třetí opery, je historická postava. Žil v době panování krále Vladislava Jagellonského. Ve svých Dějinách o něm Palacký píše: "Rytíři Adam Ploskovský z Drahonic a Dalibor z Kozojed byli sousedé v kraji Litoměřickém. Když se Adamovi poddaní proti němu vzbouřili pro jeho krutost a posléze dobili ploskovskou tvrz, vynutili si něm slib na čest a na víru, že je propustí ze své moci. Načež se dobrovolně poddali Daliborovi z Kozojed, který je přijal ve svou moc a ochranu". Přišel ovšem trest, protože vládnoucí třída nemohla připustit, aby si poddaní sami vybírali své pány. Zemští hejtmanové vypravili do litoměřického kraje vojsko, které mělo navrátit věci ve stav předešlý. Dalibor byl předveden před soud do prahy. Byl vězněn ve věži Pražského hradu po větší část roku 1497, v březnu následujícího roku byl odsouzen k hrdelnímu trestu a sťat. Věž, ve které byl vězněn, je od té doby nazývána Daliborka a v pověstech o šlechetném rytíři, který se zastal poddaných, se začalo tradovat, že Dalibor se ve svém vězení naučil hrát na housle.

 

Synopse:

1. jednání

Na Pražském hradě se chystá soud nad "zemským škůdcem". V napjatém očekávání sledují davy lidu přípravy, příchod stráží, soudců, panstva, hlasatelů. Konečně přichází sám král Vladislav. Předvolá nejprve žalobkyni - Miladu, sestru ploskovického purkrabího, který padl v boji s Daliborem. Miladin zjev a její vášnivá žaloba vzbuzují soucit a násobí obavy o osud obžalovaného. Hrdým krokem předstoupí před krále Dalibor. Jaký to zjev! Nezlomen, jako rovný rovnému odpovídá králi: Ano, zabil purkrabího, ale byl to čin pomsty za křivdy a za zavraždění přítele - hudce Zdeňka. Moc proti moci! Dostane-li se z pout, pomstí Zdeňkovu smrt ještě na Litoměřicích! Tím ovšem sám nad sebou vynáší rozsudek: doživotní žalář.

Milada sleduje průběh soudu se vzrůstajícím vzrušením. Nenávist v jejím srdci ustupuje a mění se v lásku. Prosí krále o milost pro Dalibora. Marně. Přijímá tedy s radostí zprávu neznámé dívky - Jitky, že Daliborovi věrní se připravují osvobodit rytíře.

2. jednání

V jedné z krčem Starého města se veselí houf ozbrojenců a jejich velitel Vítek. Čekají netrpělivě na zprávy o Daliborovi. Konečně přichází Vítkova milá, Jitka. Nese dobrou novinu: sama žalobkyně Milada se přidala na jejich stranu. V přestrojení za chlapce, potulného šumaře, vnikla do hradu, aby byla Daliborovi na blízku.

Starý žalářník Beneš vskutku přijal neznámého chlapce do svých služeb. Nohy mu už špatně slouží, je odsouzen k neustálé samotě, tak bude mít aspoň pomocníka a společnost. Staroch má dobré srdce a na Daliborovo přání vyhledá ve starém harampádí housle. Posílá je po chlapci Miladě do věže ubohému vězni. Na tento okamžik Milada toužebně čekala. V nejvyšším vzrušení sestupuje do žaláře. Odevzdá rytíři housle a s ním také lano a pilník, jež mu mají umožnit útěk. Teprve pak se dá poznat. Dalibor je pohnut Miladiným vyznáním. "Chci být Vám bratrem, přítelem a vším!"Vášnivé obětí zpečetí smír dosavadních nepřátel.

3. jednání

Král Vladislav svolal v noci narychlo své rádce. Ve městě hrozí vzpoura podněcovaná Daliborovými many. Do žaláře pronikl neznámý vězňův přítel, který se pokusil podplatit žalářníka a pak tajemně zmizel. Soudcové radí k ráznému postupu: Dalibor ať je okamžitě popraven! Král váhá, takové rozhodnutí se příčí jeho mírné povaze. Nakonec však na nátlak rádců potvrzuje nový rozsudek. smrt.

V žaláři se zatím Dalibor chystá k útěku. Už prolomil mříž a zavěsil provaz. Vidina svobody jej opájí. Uchopí housle, aby dal z okna smluvené znamení, náhle však praská struna. Rytíř se zarazí. V tom už jsou slyšet kroky, vchází velitel hradu Budivoj a ohlašuje králův rozsudek. Dalibor je smířen s osudem. Poznal na světě přátelství i lásku - nebojí se smrti, zná ji dobře z bitev:"...však chci co muž padnout jako rek!"

Se zástupem Daliborovy ozbrojené čeledi čeká při cestě ke hradu Milada. Do ticha noci zazní náhle hlas umíráčku a vážný pohřební zpěv mnichů. Milada si je jista, že Dalibor je ve svrchovaném nebezpečí, a s mečem v ruce spěchá v čele zástupu na pomoc. Dalibora se sice podaří vysvobodit, Milada je však smrtelně poraněna. Umírá v 'Daliborově náručí. On sám už nemá pro co žít a vítá smrt, která se blíží s přesilou Budivojových žoldnéřů.

 

 

LIBRETO