Dítě Tábora

Karel Bendl

13.3.1892 se konala v pražském Národním divadle premiéra tříaktové tragické opery Dítě Tábora. Libreto napsala Eliška Krásnohorská a bylo původně určeno pro B.Smetanu. Ten však kompozici tohoto námětu odmítl, protože svou vizi Tábora už koncipoval zcela jinak. Bendl se námětu ujal a dostal v něm konečně český hrdinský námět, který odpovídal jeho touze po vytvoření díla velkého národního patosu.

osoby a obsazení premiéry:

Prokop Veliký (bas): Vilém Heš
Břeněk, táborský hejtman (tenor): Karel Veselý
Judyta, Břeňkova matka (soprán): Olga Paršová
Hagar (soprán): Berta Foersterová
Havel, táborský kněz (bas): Jan Skramlík
Fridrich z Vizthumu, německý vůdce (baryton): Václav Viktorin
Gertruda, Fridrichova neteř (mezzosoprán): Marie Klánová
Oto, naumburský měštěnín (tenor): Vladislav Florjanský
Dirigent: Adolf Čech (vlastním jménem Adolf Tausík)

Opera měla zřejmý vzor ve Fibichově "Nevěstě messinské". Děj i hudba probíhají v přísných dramatických liniích. Proti lyrické písni Hagařiny matky, tomuto svůdnému hlasu, který vede na scestí, staví Bendl mohutné sborové scény, které patří k tomu nejlepšímu, co bylo v této oblasti vůbec vytvořeno. Scéna husitů a naumburského poselství a zejména tvrdá výčitka Prokopa Holého "S tváře země zahladit jste chtěli národ božích bojovníků"má vskutku impozantní velikost.

Dějiště u Naumburka roku 1430.

1. jednání: Táboři táhnou proti městu Naumburku a pronásledují nepřátele až k městským hradbám. Zajali mladého naumburského měšťana Otu, kterého v poutech hlídají dvě ženy, Judyta a Hagar. Obě ženy spolu rozmlouvají, Judyta se přiznává Hagaře, že není její matka, jak se domnívá. Nikdo prý nezná jejího otce ani matku, je "dítětem Tábora". Proto se může stát ženou Judytina syna Břeňka, který Hagar vroucně miluje. Vtom k nim opět dolehne hluk válčících Táborů, Judyta se chopí meče a spěchá jim na pomoc. Hagar dále hlídá Otu a zpívá si píseň, kterou slýchala v mládí od své matky. K jejímu zpěvu se připojí Ota, který pokračuje v písni a doplňuje ji Hagaře neznámými slokami. Hagařino překvapení se stupňuje, když jí Ota sděluje, že zná její matku, která dlí v Naumburku. Hagar mu v rozechvění rozvazuje pouta a prchá s ním.

Táborité se vracejí z boje, Břeněk vede zajatého vůdce naumburských Fridricha, který žádá, aby ho uvedli k Prokopovi Velikému. Setkání obou vůdců probouzí v jejich myslích vzpomínky na společné chvíle, jež spolu v mládí prožili. Prokop Veliký uděluje Fridrichovi svobodu, ale nechce přistoupit na jeho prosbu, aby zanechal obléhání Naumburku. Překvapení vzbudí, že zajatý Ota uprchl. V tom se vrací Hagar a přiznává se k svému činu. Prokop uklidní rozbouřený dav slibem, že ji bude spravedlivě soudit. Když lid odejde, Prokop domlouvá Hagaře za přítomnosti Břeňka a přiznává se jí, že je jejím otcem. Její matka je Němka, která chtěla svou dceru vychovávat v cizí víře a proto ji Prokop unesl a jako nalezence prohlásil "dítětem Tábora". Dojatá Hagar slibuje, že zůstane věrna Táboru a zapomene na matku. Jakmile se sejde s Otou, chce ho Táborům vydat.

2. jednání: Břeněk je trýzněn žárlivostí, neboť tuší, že Hagar tajně miluje Otu. Proto spěchá, aby byl přítomen jejich schůzce, kterou si domluvili v lese na břehu řeky Sály. Ota líbil Hagaře, že pro ni přijede na člunu a převeze ji na druhý břeh k její matce. Hagar uklidňuje žárlivého Břeňka a slibuje, že splní svůj úkol a Otu vydá na smrt. Břeněk je její věrností dojat a oba si přísahají lásku. V obětí je zastihne Ota, který tasí zbraň a v souboji Břeňka smrtelně zraní. Umíraje Břeněk připomíná, aby Hagar nezapomněla na svou přísahu. Ota vyznává Hagar svou lásku, ale ta se překoná a přivolá Tábory zvukem svého rohu. V tom se však již v člunu blíží Gertruda z Vitzhumu, Fridrichova neteř, vystupuje na břeh a přiznává se Hagaře, že je její matka. Hagar ji dojata následuje do člunu a odjíždí s ní a Otou do Naumburku. Přivolaní Táborité přicházejí pozdě, vidí jen jak Hagar prchá s otou. Nacházejí Břeňkovu mrtvolu a kněz Havel vyčítá Prokopovi, že Hagar neodsoudil a zavinil tak smrt mladého Tábority. Prokop Veliký přiznává svou vinu, sděluje, že Hagar je jeho dcerou a žádá Tábory, aby zůstali věrni kalichu a vrhli se s ním do boje proti Naumburku.

3. jednání: Pře hradbami Naumburka se setkává Fridrich se svou neteří Gertrudou, která přichází s Hagar. Fridrih nechce přijmout do města kacířku a žádá, aby se Hagar zřekla kalichu. Hagar odmítá, její matka se jí zříká a odevzdává dceru do Fridrichovy moci. Přicházejí vyjednavači Táborů a Fridrich jim sděluje, že propustí Hagar ze zajetí, odvolá-li Prokop útok na město. Kněz Havel nedbá na jeho výhrůžky, že Hagar bude jinak usmrcena a ohlašuje útok. Když Fridrich odchází bránit město, nabízí Oto Hagaře, že s ní uprchne, ale Hagar se rozhodne vyčkat příchodu Táborů. Nastává útok a Táboři sem proniknou. Hagar zklamaná v lásce nejprve probodne Otu a pak se též usmrtí. Umírající Ota jí blahořečí a připomíná, že Hagar v lásce nezklamal, že byl jediný, který ji miloval. Přijímá kalich, aby s drahou dívkou zemřel ve stejné víře. Když se Táboři tiše modlí nad mrtvými, vychází z bran Naumburku průvod bíle oděných dítek, jež zpívají píseň, kterou Hagar v mládí u matky slýchala. Děti prosí Prokopa,a by dal milost městu Naumburku a uchránil je od zkázy. Nad mrvou dcerou Prokop odpouští a vede své Tábory proti jinému nepříteli.