Operu Aida si u pařížské Opéry-Comique objednal egyptský vicekrál Ismail I. a to až po otevření káhirské opery 1.11.1869 a Suezského průplavu. Předlohu francouzského egyptologa A. Mariettiho, která zpracovává téma konfliktu svědomí mezi láskou k ženě a vlasti, konfliktu mezi prostou touhou po štěstí a nemilosrdnými zákony státu a náboženství předal Verdimu ředitel pařížské Opery Comique Camille du Locle a Verdi po delším váhání začal komponovat a jako libretistu angažoval novináře a impresária Antonia Ghislanzoniho.

 

Premiéra čtyřaktové opery byla naplánována na leden 1871, ale ta byla v důsledku prusko-francouzské války zrušena, protože dekorace, které navrhl egyptolog Auguste-Edouard Mariette, nemohly být z obležené Paříže dopraveny do Káhiry.

Premiéra se konala 24.12.1871 v Káhiře ('Dar Elopera Al Misria') s následujícím obsazení:

Aida (etiopská otrokyně): Antonietta Anastasi-Pozzoni (soprán)

Radames (vojevůdce): Pietro Mongini (tenor)

Amneris (dcera egyptského krále): Eleonora Grossi (mezzosoprán)

Amonasro (etiopský král, otec Aidy): Francesco Steller (baryton)

Ramfis (velekněz): Paolo Medini (bas)

duchovní: Marietta Allievi

egyptský král: Tommaso Costa (bas)

posel: Luigi Stecchi-Bottardi

dirigent: Giovanni Bottesini

 

1.dějství: Na dvoře egyptském. Aida, dcera krále Amonasra, žije jako otrokyně v Memfidě a miluje mladého Radamesa; královská dcera Amneris je však v lásce její sokyní. Aby svou dceru vysvobodil, rozhodl se Amonasro k vpádu do Egypta. Radames byl veleknězem označen vůdcem egyptských vojsk proti vojskům Amonasrovým. Aida je zmítána těžkým vnitřním bojem: neví má-li se bát více o otce či o milence.

Vulkánův chrám. Radamesovo jmenování vojevůdcem je spojeno s řadou ceremonií a oslav.

2.dějství: Příbytek Amneris. Princezna rozmlouvá, předstírajíc přátelství, s Aidou tak záludně, že se jí otrokyně svěří se svou láskou k Radamesovi.

Radames porazil nepřítele a vrací se domů jako vítěz. Král Amonasro prý padl. Aida však poznává v jednom ze zajatců, které Radames přivedl, svého otce. Na Radamesovo přání vrací egyptský král všem zajatcům svobodu a jmenuje Radamesa svým nástupcem a chotěm své dcery.

3.dějství: Na břehu Nilu, blíže Isidina chrámu. Amonasro a Aida museli zůstat v Memfidě jako rukojmí a král nutí dceru, aby vylákala na milenci tajemství, jak jsou rozestavena egyptská vojska v poli. Amneris prosí bohy o Radamesovu lásku, ten však přesto, že se s ní slíbil oženit, miluje nade vše Aidu; dokonce ji sdělí i tajemství svého válečného úspěchu. Když Amonasro prozradil, kde je a uprchl s Aidou, nechal se Radames bez odporu spoutat.

4.dějství: Sál, sousedící se soudní síní. Amneris chce milovaného jinocha zachránit, do svého osudu odevzdaný Radames odmítá však její pomoc a přijímá rozsudek, který znamená smrt.

Rozdělené jeviště. Dole temný hrob ve Vulkánově chrámě; nad ním chrám. Aida se vplížila do hrobu, kde chce zemřít s Radamesem. Zatímco oba milenci očekávají dole společnou smrt, modlí se nahoře Amneris kněžími.

 

 

 

 

 

Premiéry:

Itálie: 8.2.1872, Milán, La Scala  v obsazení:

Aida: Teresa Stolz

Radames: Giuseppe Fancelli

Amneris: Maria Waldmann

Amonasro: Francesco Pandolfini

Ramfis: Ormondo Maini

egyptský král: Paride Povoleri

dirigent: Franco Faccio

Argentina: 4.10.1873, Buenos Aires

USA: 26.11.1873, New York, Academy of Music

Německo: 20.4.1874, Berlín

Rakousko: 29.4.1874, Vídeň

Španělsko: 12.12.1874, Madrid

Maďarsko: 10.4.1875, Budapešť

Polsko: 23.11.1875, Varšava

Rusko: 1.12. 1875, Petrohrad

Čechy: 11.12.1875, Praha

Francie: 22.4. 1876, Paříž

Velká Británie: 22.6.1876, Londýn

Brazílie: 2.10.1876, Rio de Janiero

Metropolitan Opera: 12.11.1886

San Francisco Opera: 3.10.1925

 

LIBRETO