|
V
roce 1833 se Wagner nechal ovlivnit idejemi spisovatele a
publicisty Heinricha Lauba a jeho Mladého Německa, předbřeznového
liberálně demokratického hnutí. Poté co byl angažován
jako sbormistr würzburského divadla, začal současně
komponovat Víly. Jako hudební vedoucí
letní sezóny v Bad Lauchstädtu a divadla v Magdeburgu se seznámil
s Minnou Planerovou, s níž se v roce 1836 oženil.
1.4.1837
se Wagner stal šéfdirigentem v Královci. Krátce poté se však následkem
platební neschopnosti ředitele divadelní provoz zhroutil a Wagner
upadl do dluhů. V červnu 1837 se mu podařilo získat dirigentské
místo v Rize, kde byl pro své německé věřitele nedosažitelný.
Zde v roce 1838 vznikl text a začátek partitury Rienziho.
V roce 1839 Wagner místo v Rize ztratil a ze strachu před věřiteli
překročil tajně rusko-pruskou hranici a odjel na malé
plachetnici Thetis do Londýna. Bouřlivá plavba ho inspirovala k Bludnému
Holanďanovi. Léta 1840 a 1841 Wagner prožil v tísnivých
materiálních podmínkách v Paříži. Dokončil Rienziho
(1840) a Bludného Holanďana
(1841).
Wagner,
který se vrátil do vlasti, zažil 20.10.1842 v Drážďanech
triumfální premiéru Rienziho, za nějž
ovšem obdržel pouhých 300 tolarů. Na podzim se poprvé dostal do
bližšího kontaktu s Lisztem, dvorním kapelníkem ve Výmaru. Na
2.1.1843 Wagner prosadil v Drážďanech premiéru svého Bludného
Holanďana, na jejímž základě byl jmenován královským
saským dvorním kapelníkem. Rok 1843 přinesl též přátelství
s revolučním spisovatelem a dirigentem Augustem Röckelem.
19.10.1845 byl v Drážďanech poprvé proveden Tannhäuser.
V té době se Wagner zabýval přípravnými pracemi k Lohengrinovi
a Mistrům pěvcům. V
roce 1848 dokončil partituru Lohengrina
a napsal první náčrt Siegfriedovy
smrti.
Prostřednictvím
Augusta Röckela se Wagner seznámil s ruským anarchistou Michailem
Bakuninem, který prchl do Drážďan po pražském svatodušním
povstání. Pod jeho a Röckelovým vlivem se Wagner aktivně podílel
na drážďanském květnovém povstání. Svému zatčení, které
mělo následovat po potlačení povstání, se vyhnul útěkem s
falešným pasem, oklikami se dostal do Švýcarska a odtud do Paříže.
Po krátkém pobytu v Paříži se vrátil zpět do Curychu. Společně
s manželkou Minnou žil do roku 1858 v curyšském azylu. Zde začal
s kompozicí Siegfriedovy smrti.
Roku
1852 vznikly prozaické náčrty ke zbývajícím částem Prstenu.
Přibližně ve stejné době se Wagner seznámil se zámožným továrníkem
a jeho chotí - Ottou a Matyldou Wesendonckovými. Po dokončení
veršované verze Prstenu se
roku 1853 Wagner pustil do zhudebňování Rýnského
zlata. V Paříži se seznámil s Lisztovou šestnáctiletou
dcerou Cosimou. V roce 1857 se Wagner nastěhoval do svého azylu na
pozemku rodiny Wesendonckových v Curychu-Enge. Tam začal pracovat
na Tristanovi a Isoldě.
Wagnerova vzrůstající náklonnost k manželce jeho mecenáše
Otty Wesendoncka inspirovala první akt Tristana
a wesendonckovské písně, jejichž texty napsala Matylda
Wesendoncková. 13.3.1861 došlo při pařížské premiéře Tannhäusera
ke skandálu, který zorganizoval Jockey-Club; bouře při následujících
představeních - bez ohledu na dobrou tržbu - přiměly Wagnera ke
stažení díla. Navzdory těžkému zadlužení si zařídil ve Vídni
roku 1863 luxusní byt, nakonec byl však nucen před věřiteli
23.3.1864 uprchnout.
V
této situaci ho ve Stuttgartu zastihl vyslanec, krátce předtím
korunovaného, bavorského krále Ludvíka II., který byl velkým
Wagnerovým obdivovatelem. Ludvík mu dal k dispozici venkovské sídlo
v Kempfenhausenu u Starnberského jezera. Královy peněžní dary
Wagnerovi umožnily vyrovnat nejtíživější dluhy. U Starnberského
jezera ho navštívila Cosima Bülowová a tam se rozhodli nadále
žít společně. Jejich první dítě, dcera Isolda, se narodilo
10.4.1865. 10.6.1865 konečně došlo v Mnichově k původní premiéře
Tristana a Isoldy. Krátce poté
Wagner pochybil, když se zamíchal do bavorských státních záležitostí.
Ludvík II. byl nucen přimět ho k opuštění Bavorska. Wagner v
roce 1866 přesídlil do Tribschenu u Lucernu, kde se Cosimě a jemu
narodila druhá dcera Eva. V roce 1868 se v Mnichově uskutečnila původní
premiéra Mistrů pěvců,
6.6.1870 se narodil Wagnerův syn Siegfried a teprve v červenci
byli Cosima a Hans Bülowovi rozvedeni. Církevní sňatek Wagnera s
Cosimou se uskutečnil v Curychu 25.8.1870.
V
roce 1871 se Wagner rozhodl, že město Bayreuth učiní místem plánovaných
festivalů. Rodina se tam přestěhovala již v lednu 1872.
21.11.1874 Wagner ve své bayreuthské vile Wahnfried dokončil Prsten
Nibelungův. V létě roku 1876 se po zevrubných přípravách
konaly v Bayreuthu první wagnerovské slavnosti, na nichž se
uskutečnily původní premiéry oper Siegfried
a Soumrak bohů. Na jejich opakování
nebylo zprvu ani pomyšlení, protože skončily finančním
fiaskem. V Itálii dokončil Wagner roku 1881 partituru Parsifala
a o rok později se opět konal letní festival - Wagnerův poslední.
26.7.18882 se v Bayreuthu odehrála původní premiéra Parsifala.
V září 1882 odcestoval skladatel s rodinou do Benátek, doufal,
že se tam zmírní jeho srdeční potíže, které lékaři
nediagnostikovali. Avšak 13.2.1883 ve svém bytě v Palazzo
Vendramin na Canale Grande podlehl srdečnímu infarktu. Zemřel v náručí
Cosimy a pochován byl v zahradě vily Wahnfried v Bayreuthu.
Dílo
a osobnost Richarda Wagnera nikdy neztratily na přitažlivosti
stejně jako na odpudivosti. Thomas Mann patřil k těm velkým Němcům,
jimž fenomén Wagner nedal celý život pokoj. Jeho slavný esej z
roku 1933 začíná takto: Trpící a veliký jako devatenácté
století, jehož je dokonalým výrazem, stojí duchovní postava
Richarda Wagnera před mýma očima. Fyziognomicky zbrázděna všemi
svými rysy, přetížena všemi svými pudy, tak ho vidím a sotva
jsem schopen odlišit lásku k jeho dílu, tak velkolepě
problematickému, mnohoznačnému a fascinujícímu fenoménu tvůrčího
světa, od lásky ke století, jehož velkou část vyplnil jeho život,
ten neklidně těkavě týraný, posedlý a zneuznaný život, končící
v lesku světovosti. |
