Verdi se narodil 10.10.1813 v Roncole, ve vévodství parmském.

Hudební vzdělání získal Bussetu, kam se přestěhoval v roce 1824, a to od Ferdinanda Provesiho. Potom studoval soukromě (na konzervatoř ho roku 1832 nepřijali) kompozici v Miláně u Vicenza Lavigna. V letech 1836-1839 byl dirigentem městského orchestru a ředitelem hudební školy v Bussetu. V roce 1838 koupil Giovanni Ricordi jeho autorská práva, a ty vlastnil celý Verdiho život. Od roku 1839 žil jako svobodný umělec v Miláně, v Paříži a ve svém době u Busseta.

V posledních letech života se celkem úspěšně pokusil vykročit ze světa opery svým Requiem a sakrálními skladbami Te Deum a Stabat mater. Zemřel 27. 1.1901 na následky komplikovaného infarktu. 

Když se řekne Verdi, historikové si připomenou, že právě tohoto člověka odmítla přijmout milánská konzervatoř pro nedostatek talentu. A milovník hudby si možná vzpomene, že po jeho smrti (27. 1. 1901) mu slavný italský dirigent Arturo Toscanini složil hold v milánské La Scale nádherným koncertem před zraky královské rodiny, která také povstala, aby společně se sborem a diváky zazpívala nejslavnější sbor světa "Va, pensiero". Verdiho tělo nesli celým Milánem a Itálie plakala. Když ho král Viktor Emanuel chtěl povýšit do šlechtického stavu, odvětil Verdi slavnou větou: "Io son un paesano, " neboli "Jsem prostý občan".

17.11.1839

v Teatro alla Scala v Miláně se konala premiéra dvouaktové opery Oberto, Conte di San Bonifacio

5.9.1840

v Teatro alla Scala v Miláně se konala premiéra dvouaktové opery Un giorno di regno  

9.3.1842

v Teatro alla Scala v Miláně se konala premiéra čtyřaktové opery Nabucco

11.2.1843

v Teatro alla Scala v Miláně se konala premiéra čtyřaktové opery I lombardi alla prima crociata 

9.3.1844

v Teatro La Fenice v Benátkách se konala premiéra čtyřaktové opery Ernani

3.11.1844

v Teatro Argentina v Římě se konala premiéra tříaktové opery I due Foscari

15.2.1845

v Teatro alla Scala v Miláně se konala premiéra opery o prologu a třech aktech Giovanna d'Arco

12.8.1845

v Teatro San Carlo v Neapoli se konala premiéra opery o prologu a dvou aktech Alzira

17.3.1846

v Teatro La Fenice v Benátkách se konala premiéra opery o prologu a třech aktech Attila

14.3.1847

v Teatro della pergola ve Florencii se konala premiéra čtyřaktové opery Macbeth

22.7.1847

v Her Majesty's Theatre v Londýně se konala premiéra čtyřaktové opery I masnadieri

26.11.1847

v Académie Royale de Musique v Paříži se konala premiéra čtyřaktové opery Jérusalem (revize I lombardi...)

25.10.1848

v Teatro Grande v Terstu se konala premiéra tříaktové opery Il corsaro

27.1.1849

v Teatro Argentina v Římě se konala premiéra se konala premiéra čtyřaktové opery La battaglia di Legnano

8.12.1849

v Teatro San Carlo v Neapoli se konala premiéra tříaktové opery Luisa Miller

16.11.1850

v Teatro Grande v Terstu se konala premiéra tříaktové opery Stiffelio

11.3.1851

v Teatro La Fenice v Benátkách se konala premiéra tříaktové opery Rigoletto

19.1.1853

v Teatro Apollo v Římě se konala premiéra čtyřaktové opery Il trovatore

6.3.1853

v Teatro La Fenice v Benátkách se konala premiéra čtyřaktové opery La traviata

13.6.1855

v Académie Impériale de Musique v Paříži se konala premiéra pětiaktové opery Les vêpres siciliennes

12.3.1857

v Teatro La Fenice v Benátkách se konala premiéra opery o prologu a třech aktech Simon Boccanegra

16.8.1857

v Teatro Nuovo v Rimini se konala premiéra čtyřaktové opery  Aroldo (revize Stiffelia)

17.2.1859

v Teatro Apollo v Římě se konala premiéra tříaktové opery Un ballo in maschera

10.11.1862

v Bol'shoy Kamennïy Teatr v St. Petersburgu se konala premiéra čtyřaktové opery La forza del destino

19.4.1865

v Théâtre Lyrique v Paříži se konala premiéra zrevidované opery Macbeth

11.3.1867

v Académie Impériale de Musique v Paříži se konala premiéra pětiaktové opery Don Carlos

27.2.1869

v Teatro alla Scala v Miláně se konala premiéra zrevidované opery La forza del destino

24.12.1871

v Opera House v Káhiře se konala premiéra čtyřaktové opery Aida

1872

se v Neapoli konala premiéra opery Don Carlo, revize opery Don Carlos

24.3.1881

v Teatro alla Scala v Miláně se konala premiéra zrevidované opery Simon Boccanegra

14.3.1883

v Antverpách se konala premiéra opery La force du destin, revize opery La forza del destino

10.1.1884

v Teatro alla Scala v Miláně se konala premiéra čtyřaktové opery Don Carlo, druhé revize opery Don Carlos

29.12.1886

v Modeně se konala premiéra čtyřaktové opery Don Carlo, třetí revize opery Don Carlos

5.2.1887

v Teatro alla Scala v Miláně se konala premiéra čtyřaktové opery Otello

9.2.1893

v Teatro alla Scala v Miláně se konala premiéra tříaktové opery Falstaff 

Verdi se pro Italy stal symbolem boje za svobodu a sjednocení. Přispěla k tomu jeho díla. Ale do značné míry si oblibu získával i tím, jak žil. Pomohly k tomu i obyčejné lidské slabosti, o nichž se dobře vědělo. Verdi byl dvakrát ženatý, první žena - Margherita Barezziová - zemřela dříve, než se Verdi proslavil. Jejich vztah byl bouřlivý, divoký, ale i plný lásky. Margheritin otec zůstal Verdiho přítelem až do konce života. Verdi začal být známější už za jejího života, ale pro Margheritu sláva příliš mnoho neznamenala. Prožívali spolu bouřlivé časy, zpočátku i chudobu, a navíc rodinné tragédie - zemřely jim dvě děti. Verdi na Margheritu ve stáří často vzpomínal. Mnohem známější je jeho vztah k Giuseppině Strepponiové, zpěvačce, která například ztvárnila roli Abigaille v Nabuccovi . Zamilovali se do sebe a začali spolu žít (čímž vznikl menší skandál). Prožili spolu "na hromádce" celé dva roky. Svatbu oslavili teprve v roce 1859. A zůstali spolu až do smrti. Dnes leží Giuseppina ve vedlejším hrobě. A na stěně krypty je cedulka se jmény Margherity Barezziové Verdiové a dvou dětí, Virginie a Icilio-Romana.   

Verdiho jméno bylo synonymem boje za nezávislost. Rossini tehdy o Verdim prohlásil, že je "hudebníkem v přilbě". Verdiho jméno se psalo na zdi domů, ovšem v lehce pozměněné podobě: V. E. R. D. I. neboli Vittorio Emanuele, re d`Italia - Viktor Emanuel, král Itálie.