Český hudebník, dirigent a skladatel František Škroup se narodil 3.6.1801 v Osicích u Pardubic v  rodině osického kantora Dominika Škroupa jako páté dítě. Po studiích na gymnáziu v Hradci Králové v roce 1819 odešel do Prahy studovat práva. Aby si na své studium vydělal, vypomáhal ve sboru Stavovského divadla. Brzo se do popředí jeho zájmu dostalo ochotnické divadlo a spolu s jinými vlastenci založil v roce 1823 první českou operní družinu, která si vzala za úkol provozovat v Praze představení českých oper.

 

23.12.1823 byla ve Stavovském divadle hrána česky, tehdy oblíbená, opera rakouského skladatele Josefa Weigla Rodina Švejcarská, kterou do češtiny přeložil básník a posluchač filosofie Simeon Karel Macháček. Opera byla provedena ochotníky a její úspěch přispěl k tomu, že od té doby bylo Stavovské divadlo otevřeno i pro další česká představení.

 

V roce 1827 byl Škroup jmenován druhým kapelníkem Stavovského divadla a v roce 1837 se stal prvním kapelníkem a tím byl pak po dobu 20 let.

 

Nesmrtelnost Škroupovi zajistila hudba ke frašce Josefa Kajetána Tyla Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka, ve které při premiéře konané dne 21.12.1834 poprvé zazněla píseň slepého žebráka Mareše Kde domov můj, která se později stala naší národní hymnou.

 

V roce 1857 byl po 30 letech působení ve Stavovském divadle propuštěn a poněvadž v Praze nenašel odpovídající místo, přijal v roce 1860 místo kapelníka u německé opery ve městě Rotterdam.

Po necelých dvou letech zde 7.2.1862 zemřel a byl pohřben na rotterdamském protestantském hřbitově.