|
|
| |
| |
|
|
| |
| |
 |
17.11.1866
se v pařížské Opéra-Comique (2° Salle Favart de la Comédie-Italienne,
Théâtre Favart) konala úspěšná premiéra tříaktové komické opery
Mignon.
Libretto
podle Goethova románu Viléma Meistera léta učednická napsali Jules
Barbier a Michel Carré.
Osoby
a obsazení premiéry:
Wilhelm
Meister, student na cestách - Léon Achard (lyrický tenor)
Friedrich,
ctitel Philine - Bernard Voisy (tenor buffo)
Philine,
herečka - Marie-Jeanne-Josèphe Cabel (koloraturní soprán)
Laërtes,
herec - Joseph-Antoine-Charles Couderc (baryton)
Lothario,
potulný pěvec - Eugène Bataille (bas)
Mignon,
cikánka - Célestine Marié de l'Isle "Galli-Marié" (mezzosoprán)
Jarno,
náčelník cikánů - François Bernard (bas)
Antonio,
sluha - Davoust (bas nebo mluvená roel)
herci,
herečky, cikáni, měšťané, selský lid, služebnictvo
dirigent
- Théophile Alexandre Tilmant
Děj
se odehrává v Německu a Itálii kolem roku 1790.
Premiéry
přepracovaných verzí:
2.
verze: 11/1866 v Paříži v Opéra-Comique
3. verze: 9/1869 v Baden-Badenu, Theater der Stadt
4. verze: 5.71870 v Londýně, Drury Lane Theatre
|
|
|
|
Thomasova
Mignon je jedna ze tří tzv. "lyrických" francouzských
oper na Goethův námět (ještě Gounodův
Faust a Massenetův
Werther). Thomas použil
epizody z Goethova románu, zlákán několika slokovým písňovým
textem, který od Goethových časů byl zhudebněn téměř všemi
skladateli. Je to proslulá báseň "Zda náš ten kraj, kde
citrón rozkvétá", text hluboce lyrický a přitom citově
vypjatý, který si zejména malé národy brali za vzor svého volání
po vlasti. Thomas ve své partituře dovedl zachytit lyriku chvílemi
otřásanou drastickými dramatickými momenty, dovedl doplnit svůj
zvukový obraz i hravými pasážemi herecké tlupy a zejména
koloraturami Philine, a vytvořil tak hru, která hudebně odpovídá
zcela vkusu měšťanského pařížského obecenstva z doby II. císařství
a kterou po Paříži přejala veškerá buržoazní společnost celého
světa. Mignon byla opera vpravdě světová a na pařížských
jevištích se dožila už několika tisíc představení.
Z
Goethových postav se staly typicky francouzské operní postavy v
prvních dvou aktech vynikajícího libretta. Potíže se dostavily
v posledním aktu, neboť smrt Mignon se nehodila pro formu komické
opery. Libretisté a skladatel se shodli na šťastném konci; pro Německo
však Thomas složil tragickou verzi, která odpovídala předloze a
jejímu zakončení.
|
|
|
1.dějství:
V
zájezdním hostinci malého německého města
se veselí měšťané. Je tu i Lotario, potulný pěvec, který po
světě hledá svou ztracenou dceru, jsou tu kočovní herci, opuštěni
svým direktorem, s krásnou Philine v čele i tlupa cikanů a s ní
děvčátko Mignon.
Náčelník cikánů Jarno nutí Mignon
k tanečnímu výstupu, a když se ona vzpírá být jeho loutkou,
zvedá na ni hůl. Tu se dívky zastane Lotario a po něm zakročí
mladý muž, Vilém Meister, student z Vídně, plný romantické
touhy po lásce a dobrodružství. Zatouží stát se osvoboditelem
dívky, i když se mu mnohem více líbí koketní Philine. Když
slyší, že Mignon
nemá nikoho na světě a že jen tuší, že byla vyrvána rodičům
odkudsi ze slunného kraje kvetoucích citrónů, rozhodne se
vykoupit ji z rukou cikánů. Mignon
z vděčnosti podá hrst květů Lotariovi i Vilémovi, který však
je zcela v tenatech Philine. Je ochoten i ke sporu s Philininým
ctitelem Friedrichem a následuje ji i na zámek barona Rosenberga,
který celou hereckou tlupu pozval k představení. Vilém bere
Mignon na její vřelé prosby s sebou jako páže, ale její květy
daruje Philine. Jen Lotario odchází za svým přeludem sám a
sám.
2.
dějství: Mignon
není takovým dítětem, jakým se zdá. Musí vyslechnout, jak se
Vilém dvoří Philine, a její srdce je plno žárlivosti. V
zámeckém pokoji Philine si z touhy být také tak krásná obleče
Philinin šat a způsobí tím, že si Vilém uvědomí její krásu
i věk. Z
toho, jak obětavě se mu Mignon
vrhne na pomoc při souboji s Friedrichem, tuší i její lásku.
Domnívá se proto, že je nutno, aby se s ní rozloučil. Ubohé děvče
volá o pomoc toho, který ji projevil tolik laskavosti a Lotario se
skutečně objeví.
|
|
|
Slyší
Mignon
naříkat na svůdkyni Philine a toužit, aby vše kolem ní bylo v
plamenech. Ve svém pomatení vyplní stařec její přání a
zapálí divadlo. Philine jako královna víl sklízí zatím úspěch,
ale cítí, že Vilém je náhle zaujat více pro Mignon. Aby ji ponížila,
posílá si ji jako služku do divadelní šatny pro květiny.
Mignon přichází do středu plamenů. Z nebezpečí ji zachraňuje
Vilém a vynáší ji raněnou z ohně.
3.
dějství: Vilém
odvezl nemocnou dívku s Lotariem do Itálie, aby tu našla zdraví.
Náhodou se ocitli v dávno opuštěném zámku, jehož majitel hrabě
Cipriani po smrti své ženy a únosu dcery záhadně zmizel. Připomínkou
tohoto jména i historie probouzí se náhle Lotariova paměť. On
je hrabě Cipriani! Potvrzuje se i další jeho tušení: Mignon
poznává náhle dům i prostředí, z něhož byla kdysi vyrvána.
Je to ve skutečnosti hraběcí dcera Sperata. Je šťastná i tím,
že nalezla Vilémovu lásku, který už dovede odolat lakání
Philine a ocenit upřímnou lásku malé Mignon.
|
|
|
|
Libretto
|
| |
|