17.11.1866 se v pařížské Opéra-Comique (2° Salle Favart de la Comédie-Italienne, Théâtre Favart) konala úspěšná premiéra tříaktové komické opery Mignon. 

Libretto podle Goethova románu Viléma Meistera léta učednická napsali Jules Barbier a Michel Carré.

Osoby a obsazení premiéry:

Wilhelm Meister, student na cestách - Léon Achard (lyrický tenor)

Friedrich, ctitel Philine - Bernard Voisy  (tenor buffo)

Philine, herečka -  Marie-Jeanne-Josèphe Cabel (koloraturní soprán)

Laërtes, herec - Joseph-Antoine-Charles Couderc (baryton)

Lothario, potulný pěvec - Eugène Bataille (bas)

Mignon, cikánka - Célestine Marié de l'Isle "Galli-Marié" (mezzosoprán)

Jarno, náčelník cikánů -  François Bernard (bas)

Antonio, sluha - Davoust (bas nebo mluvená roel)

herci, herečky, cikáni, měšťané, selský lid, služebnictvo

dirigent - Théophile Alexandre Tilmant

Děj se odehrává v Německu a Itálii kolem roku 1790.

Premiéry přepracovaných verzí:

2. verze: 11/1866 v Paříži v Opéra-Comique
3. verze: 9/1869 v Baden-Badenu, Theater der Stadt
4. verze: 5.71870 v Londýně, Drury Lane Theatre

1.dějství: V zájezdním hostinci malého německého města se veselí měšťané. Je tu i Lotario, potulný pěvec, který po světě hledá svou ztracenou dceru, jsou tu kočovní herci, opuštěni svým direktorem, s krásnou Philine v čele i tlupa cikanů a s ní děvčátko Mignon. Náčelník cikánů Jarno nutí Mignon k tanečnímu výstupu, a když se ona vzpírá být jeho loutkou, zvedá na ni hůl. Tu se dívky zastane Lotario a po něm zakročí mladý muž, Vilém Meister, student z Vídně, plný romantické touhy po lásce a dobrodružství. Zatouží stát se osvoboditelem dívky, i když se mu mnohem více líbí koketní Philine. Když slyší, že Mignon nemá nikoho na světě a že jen tuší, že byla vyrvána rodičům odkudsi ze slunného kraje kvetoucích citrónů, rozhodne se vykoupit ji z rukou cikánů. Mignon z vděčnosti podá hrst květů Lotariovi i Vilémovi, který však je zcela v  tenatech Philine. Je ochoten i ke sporu s Philininým ctitelem Friedrichem a následuje ji i na zámek barona Rosenberga, který celou hereckou tlupu pozval k představení. Vilém bere Mignon na její vřelé prosby s sebou jako páže, ale její květy daruje Philine. Jen Lotario odchází za svým přeludem sám a sám.

2. dějství: Mignon není takovým dítětem, jakým se zdá. Musí vyslechnout, jak se Vilém dvoří Philine, a její srdce je plno žárlivosti. V zámeckém pokoji Philine si z touhy být také tak krásná obleče Philinin šat a způsobí tím, že si Vilém uvědomí její krásu i věk. Z toho, jak obětavě se mu Mignon vrhne na pomoc při souboji s Friedrichem, tuší i její lásku. Domnívá se proto, že je nutno, aby se s ní rozloučil. Ubohé děvče volá o pomoc toho, který ji projevil tolik laskavosti a Lotario se skutečně objeví.

Slyší Mignon naříkat na svůdkyni Philine a toužit, aby vše kolem ní bylo v plamenech. Ve svém pomatení vyplní stařec její přání a zapálí divadlo. Philine jako královna víl sklízí zatím úspěch, ale cítí, že Vilém je náhle zaujat více pro Mignon. Aby ji ponížila, posílá si ji jako služku do divadelní šatny pro květiny. Mignon přichází do středu plamenů. Z nebezpečí ji zachraňuje Vilém a vynáší ji raněnou z ohně.

3. dějství: Vilém odvezl nemocnou dívku s Lotariem do Itálie, aby tu našla zdraví. Náhodou se ocitli v dávno opuštěném zámku, jehož majitel hrabě Cipriani po smrti své ženy a únosu dcery záhadně zmizel. Připomínkou tohoto jména i historie probouzí se náhle Lotariova paměť. On je hrabě Cipriani! Potvrzuje se i další jeho tušení: Mignon poznává náhle dům i prostředí, z něhož byla kdysi vyrvána. Je to ve skutečnosti hraběcí dcera Sperata. Je šťastná i tím, že nalezla Vilémovu lásku, který už dovede odolat lakání Philine a ocenit upřímnou lásku malé Mignon.